Týden od 18. do 22. února byl pro naší třídu poněkud netradiční – nejednalo se totiž o klasický školní týden jako každý jiný, nýbrž týden intenzivní výuky angličtiny – třicet hodin jazyka týdně. Pro někoho je to představa báječná, pro někoho ne. Ať tak či tak, byli nakonec všichni nadšení…

Ikdyž jsme o něm všichni už samozřejmě slyšeli, přesto jsme šli v pondělí do školy napnutí a s očekáváním, co se bude dít. Byli jsme příjemně potěšeni, když nás ráno přivítal Peter Tracy s úsměvem na rtech. Nejitak to bylo u druhé půlky naší třídy s Jan Robinson. Oba byli velmi ochotní, přátelští, zábavní a milí.

V průběhu týdne jsme se střídali u obou „kantorů“ a dozvěděli jsme se mnoho z reálií, literatury i kultury Spojeného království. Vyzkoušeli jsme si být imigračními pracovníky, revizory ve vlaku, prodavači jízdenek, zaměstnanci cestovních kanceláří a mnoho dalších rolí. V neposlední řadě jsme si také zatancovali anglické tance, což mělo z celého týdne asi nejvetší ohlas. Samozřejmě v angličtině.

Celý týden jsme zakončili sehráním scének, které jsme nastudovali během pátku. Předvedli jsme v nich, co nového jsme se za tu dobu naučili. Jak moc byly zdařilé se přišel podívat i pan ředitel a já doufám, že se mu líbily.

Co tedy říct na závěr? Že lepší týden jsme ve škole ještě nezažili a že upřímně závidíme anglickým studentům, které Peter a Jan učí nebo učili. Všem toto můžu vřele doporučit a nezbývá mi než litovat, že se kurz nepořádá častěji. Uplně nakonec bych chtěla touto cestou Peterovi i Jan za všechno poděkovat.