Bautzen

Bautzen

8. června 2009

„Ahoj. Jedeš s náma?“
„Čau… kam?“
„Do Bautzenu.“
„A jóó, já na to úplně zapomněla.“

bylo čtvrt na osm a zdálo se, že ne všichni účastníci se na výlet těšili tak, aby na něj nezapomněli. I přes dohodu z předešlého dne jsme se všichni sešli až ve vlaku na Liberec, odkud jsme vyrazili do naší sousední země, Německa. Po zhruba tříhodinové jízdě jsme vystoupili z vlaku, který se spíše než vlaku podobal autobusu na kolejích, a vydali se do dopoledního klidného Bautzenu. A první německý rozhovor nás čekal vzápětí.
„Kolik schodů jste napočítali?“ zeptal se nás pokladní Reichenturm německy potom, kdy nám v témže jazyce udělal desetiminutovou přednášku. I když se snažil mluvit pomalu, myslím, že jsme měli co dělat, abychom sem tam pochytili nějaké to slovíčko. Význam nám ale došel. A potom už nás čekal krásný výhled na celé město i podrobná prohlídka naštěstí v češtině, které se úspěšně zhostil náš učitelský doprovod. Jakmile jsme se po okružní procházce podél hradeb starého města vrátili zpátky do centra, dostali jsme rozchod a začali jsme zjišťovat odpovědi na více či méně obtížné otázky. Díky nim jsme si podruhé popovídali v němčině. Co se týče mě a mojí kamarádky, se kterou jsem byla ve dvojici, použili jsme tento pro nás ještě stále cizí jazyk i potřetí.
„Hallo, bitte eine kleine vanile-chocolate Eis,“ oslovili jsme prodavačku zmrzliny a dostali jsme dva velké kornoutky plné točené zmrzliny, kterou jsme si nemohli vynachválit, a to i přesto, že se na nás většina obyvatelů města dívala nanejvýš podivně. Ale čas strávený zde se prodlužoval a my jsme, ač neradi, společně zamířili k nádraží s tím, že náš výlet úspěšně skončil. Ale to jsme se spletli. V přestupní stanici stále ještě v Německu na nás, sotva jsme vystoupili z jednoho vlaku, vychrlila paní průvodčí několik vět, ze kterých jsme pochopili, že náš vlak má půlhodinové zpoždění. A tak jsme se zabavili po svém, při čemž někteří se snažili oklamat německé automaty na sušenky… :)

PS: Domů jsme dorazili pozdě, ale přece. Byli jsme o plus minus pět euro lehčí a o milion úžasných zážitků těžší.