Druhý zářijový týden jsme vyrazili na ekologicko – zeměpisnou exkurzi nazvanou Kde domov můj..

V pondělí ráno jsme se tedy vydali na chladnou a 30 kilometrů vzdálenou Jizerku cestou přes Josefodolskou přehradu a Památník sklářství v Kristiánově. Chvilku nám trvalo, než jsme se dostali do tempa a sedli si s kolem, ale úspěšně jsme všichni postupně dorazili na chatu Stará pila. Nakonec se ukázalo, že ne vždy je dobré spěchat, protože rychlejší část v čele s panem učitelem Janderou zastihl déšť, a to se opravdu nevyplatilo v penzionu bez topení. Poté, co nám paní učitelka Havlová dovezla bagáž, jsme šli prozkoumat sopku Bukovec a rozhlédnout se po okolí.

V úterý nás čekal náročnější výlet po nejznámějších místech Jizerky a okolí, který byl dlouhý 60 kilometrů. Navštívili jsme mimo jiné Protrženou přehradu, pomník Bílá smrt, vyhlídku Krásná Máří a chatu Smědavu. Po této těžké cestě nás čekala úžasná přednáška astronomů a poté také pozorování noční oblohy dalekohledem, především Měsíce v úplňku.

Třetí den jsme se sbalili a v chladném počasí opustili Jizerku. Naše cesta vedla do kempu v Sedmihorkách, kam jsme také kolem čtvrté hodiny odpoledne dorazili. Na kole jsme byli už rychlejší a jistější, ale bylo vidět, že už opravdu potřebujeme odpočinek. Proto jsme také dostali „tréninkové volno“ a celé odpoledne jsme se pohybovali v pískovcových skalách Českého ráje. Během večera jsme se naučili poznávat a napodobovat hlasy sov a vypravili jsme se do nočního lesa si s nimi popovídat.

Ve čtvrtek jsme konečně odložili kola a odjeli vlakem najít si svůj polodrahokam k nedaleké vesnici Svatý Petr. Celý zbytek dne jsme pak věnovali broušení a leštění našich nálezů. Počasí se postupně zhoršovalo, což vedlo k celkovému zhoršení kondice celého týmu, takže jsme se večer zabavili nenáročnou lekcí čtení v mapách s paní učitelkou Krupčíkovou. Páteční ráno bylo zase studené a deštivé, ale všechny hřál fakt, že už nám zbývá posledních 25 kilometrů. S vypětím všech sil jsme nasedli na kola a vrátili se přes Turnov a Frýdštejn zpátky k Randovce.

Skutečnost, že až na pár spadlých řetězů a pádů z kola se nikomu nic nestalo, napsala pomyslnou tečku za jinak velmi zajímavou a vydařenou výpravou, která nám ukázala, že okolí Jablonce stojí za trochu námahy.