Poprosili mě, abych napsal pár řádků o leťáku. No, moc se mi nechtělo, ale očko u učitelů se vždycky hodí, chápete…

Tak ubytováni jsme byli v kempu Jiránek. Někdo ve stanu, někdo v chatce. Kemp celkem v pohodě… Jak zpívá Landa: „A čistý záchody – to mám rád“. První dva dny – „přijímač“, základní výcvik.

Na kole do Néémecka s výšvihem na Luckendorf. Luftkurortem Oybinem a loukami zpátky do kempu. Příjemných 20. Dalo se. Na Kristýně pořadové cvičení v lodích s pádly. Labutě nevěřily vlastním očím. Pak pěší přesun do polovypuštěné Nisy – Čéérný muž bod bičem otrokáře žil… A hned za zatáčkou vystupovat.

Druhý den po snídani do sedel a hurá do Sedla. V sedácích na skálu. Ostatní posedávají dole. Komentují: „Ještě že nás jistili – to by si někdo poseděl…“ V lese klid, docela zima. Prof. Blahoutovi se v pondělí na nose usadil hýl. Paseka. Magda R. Mapa. Rekognoskace terénu. Bloudění. Busola. Lampiónek. Šťastné shledání.

Ve středu jsme se ve vedru rozeběhli po kontrolách. Někdo našel, někdo ne. Nakonec každému vyjela účtenka. S bojovníky bylo dobré si raději nezahrávat, nedívat se jim do očí a plnit jejich povely.Tady se drzí stávali poslušnými a upovídaní zakřiknutými. Přednáška o kole byla cajk! No, a protože bylo fakt vedro, tak jsme uvítali nabídku ochladit se v neoprénu pod vodní hladinou s potápěči. Vrak jsme ale nenašli.

Čtvrtek – den celodenních výletů. Jandera v Jablonci – v prvním družstvu narváno. Moc si nepomohli. Dali Hvozd, Luž a Jedlovou – celkem kilo. Ten Titěra je neuvěřitelnej (pan učitel promine). My ostatní pohodových 60 v kopcích nebo po rovině.

V pátek nás překvapili vyťukaným závodem. Na to, kdo vyhrál, se koukněte na fotky. Než koloběžka objela Kristýnu, bylo poledne a my měli sbaleno. Rodiče, bič a pryč… Učitelé v pohodě (a že jich bylo), jako svorní gambusíni.

To je konec.