Klasické velikonoční prázdniny strávené doma u televize spolu s uklízením a nacpáním se k prasknutí, proložené nějakou tou rodinnou návštěvou?

Kdepak ! 1.A se rozhodla udělat výjimku, a tak se naše parta neobyčejně obyčejných lidí, v čele s třídním Zdeňkem Hanákem a studentkou septimy Bárou Labusovou, rozhodla uspořádat další z řady našich společných akcí…

Všechno to začalo ve čtvrtek 1.dubna, kdy jsme se v odpoledních hodinách sešli na hlavním vlakovém nádraží s úmyslem se do Kořenova vypravit za účasti českých železničních drah. Již zde jsme ve vzduchu ucítili přítomnost pochybností, zda se tu sejdeme opravdu všichni a včas. Zda náhodou někdo nezamění nádraží vlakové za autobusové. Jsme však třída inteligentní, takže se nakonec vše obešlo bez problémů a my mohli vyrazit vstříc celým třem dnům plných očekávání. Oproti původnímu plánu jsme se však do Kořenova vypravili auty našich ochotných rodičů a třídního. Po příjezdu do příjemného prostředí kořenovské chaty jsme byli seznámeni s pravidly zdejšího pobytu a byli jsme je 100% připraveni ochotně respektovat. Zbytek dne jsme strávili sledováním filmů, bližším seznamováním se se zdejším prostředím a vychutnáváním šťouchaných pórkových brambor se sekanou.

Na druhý den byl naplánovaný výlet na Mumlavské vodopády. Mimo ranní únavy nás však ještě zaskočilo počasí, kdy se ze stromů sypal čerstvě napadaný sníh, všude byla 15cm sněhová pokrývka a většina z nás nebyla do takovýchto podmínek náležitě vybavena. A tak jsme toto dopoledne vyrazili na menší procházku okolí a do zdejší samoobsluhy doplnit vedlejší zdroje potravin. Po návratu nás čekalo náležité doplnění energie v podobě oběda. Na výběr bylo mezi těstovinami s klasickou boloňskou omáčkou a omáčkou z bílého vína s olivami. Obojí varianty stály minimálně za přidání. Po náročném poobědvání všichni spokojeně odpočívali a trávili…někteří dospávali spánkový deficit z předchozí noci. Na odpoledne byl v nedaleké restauraci dojednán bowling, při kterém jsme vybili nově načerpanou energii a příjemně se pobavili. Navečer nás opět čekalo promítání, které končilo ve velmi pozdních hodinách. Ke zhlédnutí byly velmi kvalitní tituly, jako například Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Pulp Fiction, Fargo,…nebo Podivné dědictví.

Třetí den již sníh nevydržel nápor slunečních paprsků, a tak jsme se po vydatné snídani vypravili na výlet na Štěpánku ve formě zábavné stopované, kterou nám připravil student 1. ročníku PF v Liberci Vladimír Sedláček. V jejím průběhu jsme se na okamžik dle úkolů stali zamilovanými dvojicemi, nosili své spolužáky na zádech, objímali stromy, koulovali se, byli na sebe hodní či si slušně nadávali. Po výstupu na vyhlídku se mnozí z nás občerstvili a část z nás se pokochala pohledem ze samotné Štěpánky. Počasí nám přálo, a tak byl výlet mimo sluníčka doladěn i skvělou náladou. Cestou zpět jsme se opět stavili v krámku s potravinami a pomalu se těšili na oběd, který představoval šťavnaté vepřové a hovězí steaky s rýží a zeleninovým salátem. Po poledním občerstvení jsme již netrpělivě očekávali příchod potápěče Milana Němce, který nás měl blíže seznámit se svým koníčkem. Zábavná „přednáška“ na téma Maledivy velké divy trvala zhruba dvě hodiny, viděli jsme unikátní záběry z natáčení tohoto filmu, který byl zaměřen na lodní vraky v Tichém oceánu v oblasti zmíněných ostrovů. Beseda byla zakončena prohlédnutím a na vlastní kůži „ošaháním“ podmořského fotoaparátu. Poté byly na programu „táborové hry“ , při kterých jsme se dostali až do situací, kdy jsme odolávali tíze až sedmi spolužáku ležících na nás samých (při lidském mikádu), zahráli jsme si na slepé sochaře,..atd. S nadcházejícím večerem se hromadily hormony a rostla bojovná nálada-blížilo se hokejové utkání mezi libereckými Tygry a pardubickým Eatonem. Většina z nás fandící Liberci si pro jeden večer vyzdobila tváře modrobílými pruhy a šlo se fandit do místní nekuřácké hospůdky! Našli se však i tací, kteří nalezli zalíbení v pardubických perníkářích a ten večer byli (bohužel) potěšeni více oni než my, příznivci libereckých Tygrů. (Ano, měla jsem na mysli našeho pana třídního Zdendu Hanáka, zapřísáhlého Pardubičáka). Po návratu na chatu nás čekala již poslední noc v Kořenově, zítřejší odjezd, před dvěma dny ještě tolik vzdálený.

Neděle, 4. dubna. Přesně toto jsme mohli vidět při pohledu do kalendáře. Dnešní ráno nás čekalo „velikonoční probuzení naruby“, kdy si děvčata vzala pomlázky a klukům řádně nařezala. Mužské pohlaví naopak odměnilo dívky sladkostmi a podobnými drobnostmi. Tato událost se i přes velikou akčnost a lze říci i surovost nás, dívčího „něžného“ pohlaví, obešla bez větších újem na zdraví. Nyní byl na řadě už jen závěrečný úklid a bohužel i návrat do Jablonce. Po příjezdu rodičů některých z nás se naložila veškerá bagáž a následovaly poslední smutné pohledy, plné čerstvých vzpomínek z těchto tří dnů.

Děkujeme na závěr za pomoc při organizaci rodičům, Báře Labusové, Vláďovi Sedláčkovi a Milanu Němcovi (Kinder-vajíčka jsme snědli všechny :-))