pod mottem: Od Karla IV. až ke Kavkovi

„Hvězdné okamžiky v dějinách a kultuře naší země“

Sjednocená Evropa se neustále rozrůstá … Navzdory (a snad i díky) tomu se však pořád častěji setkáváme s problémem skutečně „se setkat“. Sejít se tváří v tvář, nejen pouze „e-mailově“, v naslouchátku mobilního telefonu či na monitoru při Skype-interview …

Vidíme se, slyšíme se, ale málo se skutečně „cítíme“. Získáváme stále obsáhlejší vědomosti, ale to, v čem bohužel neustále zaostáváme, je znalost sebe sama navzájem. Znalost nejen přátel a blízkých z jednoho města a země, ale také znalost našich sousedů, těch s nimiž sdílíme onu společnou Evropu a společnou budoucnost.

Co naše sousedy zajímá? Čeho si váží? Co je pro ně důležité a co banální? Čeho se bojí?

Úsměvným se pak stává poznání, že mnohá z těchto přání, obav a otázek jsou nám všem společné. Problémy v nich skryté jsou ovšem řešitelné pouze za předpokladu, že se skutečně známe. Pouze tehdy, víme-li, jakýma očima se dívají oni na nás i sami na sebe. Proto je nutné se setkávat!

Jazyk souseda se zajisté nedá naučit během pár dní. Avšak za tuto dobu je možné se navzájem obdarovat tím, že představíme druhým naši identitu a jedinečnost naší země. A můžeme si navzájem také ukázat důležité historické milníky, které ovlivnily směr vývoje naší země. Můžeme tak projít „od Karla IV. až ke Kavkovi“…

Historia magistra vita est. Historie je učitelkou života. Dějiny a kultura hovoří živým jazykem. Mluvme jím a naslouchejme …

Erika Doležalová, vedoucí české skupiny

Postřehy několika účastníků semináře:

Týden v Polsku byl velmi zajímavý a mnohému nás naučil. Nejen proto, že jsme si prověřili cizí jazyk – a to hlavně němčinu – ale také jsme se dozvěděli mnoho nového o Němcích a Polácích. Byli jsme seznámeni s jejich zvyky a stylem života a několikrát jsme také měli možnost seznámit je s tím, jak to u nás – v „českých zemích“ – chodí. Návštěvy Wroclavi a Kreisau byly jen třešničkou na dortu.

Všichni, kdo jsme se tohoto týdne zúčastnili, doufáme, že tato tradice nezanikne a že budeme mít v dalších letech opět možnost takovýto zajímavý týden prožít.

Petr Kabelka, V5A

Myslím si, že největším přínosem pro mě bylo to, že jsme aktivně používali německý jazyk. Ve volných chvílích jsme se nebavili pouze se studenty z Čech, ale i ze zahraničí. Dozvěděli jsme se, co dělají ve volném čase a co je zajímá. Zábavnou formou jsme se toho hodně naučili.

Václav Tolar, 2A

Při ohlédnutí se za krásným týdnem v polské Morawě se mi vybavují zážitky spojené s hrami vzájemného poznávání typu „Kurz, kurz, lang, lang“, „Ein kleiner Matrose“. Ten pobyt nebyl samozřejmě zdaleka jen o tomto hraní (v téže budově byla umístěna též mateřská škola), ale hlavně o překonání jazykových bariér a poznávání druhého národa. Zámek, kde jsme byli ubytováni, byl místem klidu, tvorby (vznikl zde velmi zdařilý film Nely Jungmannové o Vladimíru Mišíkovi) a radosti.

Vladimír Hurych, V5A

Není nad to pocítit na svých ramenech první letošní vločky bělostného sněhu v cizí zemi – už vůbec, když se ta zem nazývá Polsko, já bydlím na zámku a čas trávím ve společnosti skvělých lidí pod vedením bezvadné a neuvěřitelně ochotné paní profesorky Eriky Doležalové.

Dny se povětšinou strávily na přednáškách v německém jazyce. Doufám, že se mnou budou všichni zúčastnění souhlasit, když řeknu, že k nejzajímavějším rozhodně patřil výklad o historii učebnic.

Večery pak byly zasvěcené národním tradicím a zvykům, díky čemuž jsme se o českém večeru vrátili do dětských let při tanečku „Kolo, kolo mlýnský“ a hře „Chodí Pešek okolo“.

O polském večeru jsme se zase ocitli na polské svatbě ve společnosti „sedmdesátiprocentní vodky“ (nápadně vypadající a chutnající „na sto procent“ jako místní balená voda) a neustále se pusinkujícího se svatebního páru.

Dle mého názoru se setkání opravdu povedlo, i přes nízkou účast našich německých sousedů, a ukázalo se, že i my Slované se domluvíme jako Germáni.