Na začátku března se konala již 17. studentská výměna mězi naším gymnáziem a Gymnáziem Jakoba Bruckera v Kaufbeurenu…

Sešli jsme se v sobotu 6. března brzy ráno na libereckém nádraží, abychom odtud společně s profesorkami Behúlovou a Seidlovou odjeli směr Drážďany. Odtud jsme pokračovali na Norimberk, bohužel nám však nepřálo štěstí a kvůli nehodě na trati jsme museli využít náhradní dopravy, a to ne zrovna pohodlné. Výsledkem byla změna plánu, Norimberk jsme úplně vynechali a nakonec jsme se živí a zdraví dostali až do Mnichova, odkud už je to do cílového Kaufbeurenu necelá hodina cesty. S tříhodinovým zpožděním jsme se tak na nádraží v Kaufbeurenu přivítali s našimi hostitelskými rodinami a těšili se po únavné cestě do postele.

Na neděli připadl naštěstí program v rodinách, takže jsme se mohli v klidu vyspat a naplánovat si nějaký ten pěkný výlet za krásami Bavorska. Velká většina studentů skončila na největším lákadle této oblasti, pohádkovém zámku Neuschwanstein. Pod bílou pokrývkou vypadal zámek opravdu úchvatně a nikdo jeho návštěvy nelitoval.

V pondělí ráno se celá naše skupina sešla ve škole, formou seznamovacích her jsme se blíže poznali se všemi lidmi, se kterými jsme měli strávit nadcházející týden. K tomu jsme se ještě prošli po celé škole a dozvěděli se všechno možné o výuce atd. Po obědě náš čekala přednáška o vzniku Neugablonz – Nového Jablonce, kam se po válce přistěhovalo mnoho Němců vysídlených z Československa. Večer jsme se pak všichni společně sešli v kině, výběr filmu se nám však moc nepovedl. I přesto to byl pěkný společný zážitek.

V úterý ráno jsme si užili přírodní vědy, nejdřív jsme totiž pracovali s mikroskopy v biologii, poté jsme se přesunuli do učebny chemie a postříbřovali a pozlacovali euromince. Následovala hodina němčiny, spíše tedy zajímavostí němčiny a jejích nepřeberných možností. Po obědě jsme se pak společně s našimi německými partnery zabývali výměnou samotnou. Sdělili jsme si, co od výměny očekáváme, jak se nám zatím líbí a jak bychom upravili program. Když jsme dodiskutovali, odebrali jsme se do sportovní haly a věnovali se volejbalu, fotbalu, basketbalu a naučili jsme se novou hru s názvem Touchball. Po sportu už byli všichni pěkně vyřízení, a tak jsme se se svými partnery po dlouhém a náročném dnu odebrali domů.

Středa byla hlavně poznávacím dnem. Po úvodních ranních přednáškách jsme se odebrali na kaufbeurenskou radnici, kde nás srdečně přivítal starosta města Herr Bosse a povyprávěl nám o spolupráci mezi našimi městy, která byla na podzim minulého roku oficiálně stvrzena v partnerství. Po této krátké přednášce jsme se vrátili do školy na oběd a poté jsme pospíchali na autobus do Neugablonz, kde nás čekala prohlídka Muzea Jizerských hor. Je zajímavé, že takovéto muzem můžeme najít v 660 km vzdáleném městě, ale u nás v Jablonci ne. Prohlídka byla opravdu zajímavá a po jejím konci se nás ujala novojablonecká pamětnice, aby nám ukázala další krásy svého města. Největším zážitkem asi bylo setkání se s opravdovými vysidlovacími dokumenty z roku 1945 v jednom z místních muzeí.

Čtvrtek se nesl v duchu pivovarnictví. Po ranní přednášce na téma hospodářství kraje Allgäu jsme se odebrali do malého městečka Irsee, vyhlášeného svým kláštěrním pivovarem. Už samotné budovy kláštera byly překrásné, včetně netradiční kaple, ale pivovar, na který se všichni těšili, tento architektonický a umělecký zážitek ještě překonal. Bohužel, jak je uvedeno ve školním řádu, je požívání alkoholických nápojů na akcích pořádaných školou zakázané. Proto nebyla prohlídka pivovaru zakončena tradiční ochutnávkou. Smutek jsme si však mohli vynahradit v obchodu se suvenýry, odkud nejden student přivezl domů klášterní pivo třeba i se sklenicí.

Pátek byl dnem, na který se všichni opravdu těšili. Jelo se totiž do Mnichova na prohlídku města a hlavně do muzea BMW. Myslím, že toto neuvěřitelně moderní a poutavé muzeum bylo nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné. Prohlédnout jsme si totiž mohli nejen historická auta a motorky, ale i soušasné modely této bavorské značky. A co víc, do aut jsme si mohli i sednout a vyzkoušet všechny jejich vymoženosti a přednosti. Zklamáním však byla nemožnost jednodušše nastartovat a odjet…

Páteční večer byl jedním z nejsmutnějších, protože jsme se již museli pomalu rozloučit s našimi partnery. Loučili jsme se všichni společně, a to v příjemné restauraci s názvem Märzenburg. Slzy zatím ale neukáply, protože to hlavní loučení mělo přijít až další den ráno na nádraží…

…a taky že přišlo. V sobotu před půl devátou už byli všichni nastoupení na kaufbeurenském nádraží a museli se rozloučit se svými hostitelskými rodinami. Po půl deváté už odjížděl vlak směr Norimberk a všichni si v hlavě přehrávali krásné momenty a největší zážitky z výměny. Po přestupu se nám překvapivě stalo to samé jako po cestě do Německa, museli jsme cestovat náhradní dopravou. Když jsme jeli příměstským vlakem směr Zwickau, strojvedoucí zahlásil do rozhlasu, že z tohoto města pravděpodobně nebude přípoj do Drážďan, odkud nám měl jet další vlak. K naší velké úlevě se ukázalo, že se spletl, nebo to tak nemyslel, nebo si chtěl prostě vystřelit z českých turistů. Vlak v Drážďanech jsme stihli i díky lobbingu našich dvou velice schponých profesorek a bez nejmenších problémů jsme přes Žitavu docestovali až do Liberce. Kolem půl deváté už pak většina z nás byla doma.

Já osobně jsem na výměnu jel už počtvrté a byl jsem tak služebně nejstarším účastníkem co se studentů týče. Přestože jsem se zpočátku obával, že mi bude program připadat ohraný a že uvidím to samé už počtvrté, byl jsem příjemně překvapen, jak se organizace ujaly mladé paní porfesorky na obou stranách a jak nový a zajímavý pro mě letošní program v Německu byl. Všechny organizátory musím tedy pochválit, jejich výkon byl prakticky bezchybný, všichni jsme si rozuměli a naše české paní profesorky byly vynikajícím párem, který nám výměnu velice zpříjemnil. Co se týká české části výměny, byl bych rád, kdyby se povedla tak, jako ta německá, a doufám, že ve společné spolupráci dokážeme my, studenti, a obě paní profesorky dohromady sestavit program, který bude zábavný pro všechny zúčastněné.