6. a 7. května 2006 jsme se my, 3 studentky z kvarty, a několik dívek spolu s paní profesorkou Bémovou z Obchodní akademie zúčastnily 11. kreativního víkendu, který se tentokrát konal v Bautzenu…

Celý víkend byl pod heslem „wachsen zusammen“, což ve volném překladu znamená něco jako společně se zdokonalovat.

O co v celém víkendu šlo?

Několik studentů z České republiky, Polska a Německa se sjelo na střední školu Gesundrunnen, kde je čekal společný víkend. Celou sobotu a neděli dopoledne pracovali ve společných workshopech, které si předem vybrali, a v neděli odpoledne předvedli na společné prezentaci, co se naučili a vyrobili. Na výběr bylo několik aktivit (bandworkshop, výtvarné umění, tetování, breakdance, djing a beatbox, portrétní fotografie, grafiti, žonglování, kamenosochařství, módní návrhářství, moderní tance a hip-hop, černé divadlo…), které vedli různí tamní umělci v daném oboru. Naši jabloneckou výpravu nejvíce zaujal bandworkshop, módní návrhářství a žonglování.

V sobotu po příjezdu do Bautzenu čekalo všechny účastníky velice milé přivítaní v tělocvičně vedle školy. Tam jsme viděli různé ukázky tanců, zpěv a byli nám představeni naši „vedoucí“. Některá děvčata z naší výpravy byla velice překvapena „střeleností“ (dá-li se to tak nazvat) svých nových opatrovníků.

Po desáté hodině jsme se všichni rozešli do učeben, kde probíhaly jednotlivé workshopy. Jelikož se učím němčinu teprve druhým rokem, bylo náročné svým německým kolegům občas porozumět. Nakonec mi alespoň v rámci možností (Němci moc anglicky neumí) pomohla angličtina. U mých třídních „kolegyň“, které neumí německy vůbec, jelikož se věnují francouzštině, přišla na řadu i pantomima. Nakonec komunikační problémy opadly a celkem slušně jsme se všichni dorozuměli tzv. froncouzsko-anglicko-německou všehochutí:

Večer téhož dne nás čekala prohlídka města tzv. Stadt rallye, kde jsme byli rozděleni podle barev na našich kartičkách do různých skupin. Moje hnědá skupina měla pouze 2 členy (včetně mě), oproti bílé, která jich měla 25. Proto do mé skupiny „nenápadně“ přeběhla kamarádka a následně dva němečtí studenti z Bautzenu. Dostali jsme plánek města a scénář, podle kterého jsme v cíli měli zahrát divadlo s pomocí rekvizit, které jsme si měli opatřit cestou. Přestože jsme měli domácí členy, ztratili jsme se už po několika odbočkách. Přesto v naší skupině panovala velice dobrá nálada, zvláště při konverzaci a hledání správné cesty. Nakonec jsme cestou našli všechno, co jsme potřebovali a dokonce se nám podařilo přemluvit naše „německé průvodce“, aby se vzhledem k úrovni naší němčiny ujali hlavních rolí. Možná i tím si naše skupina vysloužila největší potlesk.

Po shlédnutí všech scének odpadla díky časovému zpoždění připravovaná diskotéka a proto jsme se rovnou odebrali na ubytovnu, která nás velice překvapila svým vzhledem… No řekněte, kolik z vás může tvrdit, že spalo ve věži? Snad jen my a Šípková Růženka.

Druhého dne našemu jabloneckému pokoji nezazvonil budík. To znamenalo za 20minut uklidit pokoj, sbalit vše do tašek, omýt se, převléct, nasnídat a vydat se k autobusu. Vše jsme nakonec stihly a v devět hodin už jsme byly zase ve svých workshopech a připravovaly se na odpolední prezentaci.

Ta začala přesně ve dvě hodiny poděkováním hlavním organizátorům, představením grafit, soch a následným přesunem do tělocvičny. Prvním bodem programu byly moderní tance a hip-hop. Jejich choreografii bych velice pochválila, přestože bylo vidět, že většina tanečníků tančí poprvé. Pak přišly na řadu modely s barvami na tělo, které byly velice extravagantní, následovalo černé divadlo aneb hra s košťaty, beatbox, který byl odměněn obrovským potleskem. Následovaly breakdance, žonglování, kde se představily dívky z OA (mimochodem šlo jim to báječně) a pak návrhářství. Tam si návrhářky, mezi které patřily mé spolužačky, ušily vlastní modely a předvedly je na módní přehlídce za doprovodu bandworkshopu, kde hrála moje maličkost. V následujícím vystoupení byly uvedeny dvě písně v podání „naší kapely“, které byly závěrečným bodem prezentace.

Pak už jen zbývalo sbalit si svých pět švestek a jet domů… Ale můžu říct s jistotou, že nikomu se domů nechtělo!