V neděli 6. ledna se vydal tým ve složení Anežka Pařízková, Martina Lejsková ( obě V3.A) a Matěj Koudelka, Dominik Pech (oba V4.A) s doprovodem pana profesora Titěry soutěžit do České televize, do jejího nového soutěžního pořadu, který nese název „Případy detektiva Packala“…

Je to nový typ soutěže, která v sobě kombinuje pohybové aktivity, kvízy, trénink orientačních schopností v neznámé oblasti, paměťové schopnosti, bystrý úsudek a v neposlední řadě i využití moderní techniky. Soutěž je netradiční také tím, že se odehrává jak v exteriérech, tak i v interiérech. Každý díl je jiný, protože se vždy odehrává na jiném, něčím zajímavém místě.

Charakter soutěže v nás vyvolal velké nadšení po účasti, protože jsme věděli, že to nebude jen jedna z další nepříliš proměnných soutěží, kde divák dopředu přesně ví, co bude následovat, a pouze čeká, jestli vyhraje tým A či B. Tady je to jiné, o tom se vlastně můžete přesvědčit sami na vlastní oči.

V „Případech detektiva Packala“ proti sobě hrají vždy dva týmy, kdy vyhrávají ti, kteří lépe získávají indicie a otevřou trezor. To je asi vše, co Vám řekneme. Pokud se chcete o soutěži dozvědět víc, tak každou sobotu v 9:45 na 1. program České televize běží nějaký díl, nebo je možné zhlédnout díly na internetovém archivu, který najdete na stránkách ceskatelevize.cz v odkazu iVysílání, kde najdete pořad „Případy detektiva Packala“.

Vysílání našeho dílu proběhne dne 16.2.2008 v 9:45 na prvním programu.

A jak to vlastně celé probíhalo?

ORIENTACE V TERÉNU

Po příjezdu jsme při natáčení vizitek samozřejmě vyzdvihli naše prestižní gymnázium a informovali jsme o našem jabloneckém původu. Hned po obdržení baťohu s vybavením jsme zatím asi nejrychleji v historii soutěže vyluštili šifru, skrývající se v prvním úkolu, a v okamžiku tak krátkém, že to snad kamera nestačila ani zaznamenat. Dominik prohlásil, že Rohlík – heslo, které jsme vyluštili – je budova ČT, a že je nedaleko. S tímto postřehem jsme na Kavčí hory doběhli tak rychle, že jsme málem uštvali kameramana. Štáb ještě nebyl ani připraven, a tak nás zastavili nedaleko hledaného místa a museli jsme čekat, až štáb bude mít připravené vybavení, a poté jsme teprve mohli pokračovat. Vyhráli jsme teda bonusový flash disk zvaný štístko, který jsme asi po 10 minutách totálně zničili. Spíše ho zdemolovala členka týmu Anežka, která ani po našem varování si nepřestala hrát s flash diskem, a než jsme se nadáli, tak bylo štístko na dva kusy. My jsme sice zničili štístko, ale naši protivníci na to byli mnohem hůř. V době, kdy jsme již byli na Kavčích horách, oni ještě seděli v parku v Podolí a stále luštili šifru, takže pro ně nakonec ČT poslala auto, aby jsme nemarnili čas.

KVÍZ

Když dorazil i druhý tým, vešli jsme do budovy ČT a vydali se k modelu budovy. Tam jsme dostali papíry s historií České televize, které jsme si měli pečlivě zapamatovat. Poté jsme putovali nahoru do výškové budovy na jejíž vrchol jsme museli vyšplhat po žebříku. Tam nám Packal sdělil, co ing. Šílený ukradl tentokrát – kabel, kvůli kterému se netočilo logo ČT a nepracovaly některé stroje. Pak byl kviz z historie ČT, který jsme totálně projeli. Ukázalo se totiž, že co jsme si měli pečlivě zapamatovat, jsme si příliš nezapamatovali. První otázka byla, kdy vznikla Česká televize, bohužel jsme odpověděli na to, kdy vznikla Československá televize. Druhou otázku jsme měli dobře a třetí jsme špatně spočítali, takže první stopu získalo druhé družstvo.

VÝSLECH

Následoval výslech, který jsme vyhráli, neboť naši soupeři si nevšímali faktických chyb ve výpovědích zadržených.V této soutěži jsme si věřili, jelikož jsme byli přesvědčeni, že logika je naší silnou stránkou.

KIMOVA HRA

Třetí stopu jsme mohli získat v „Kimovce“, která se odehrávala v kostymérně. Úkolem bylo zapamatovat si za 2 minuty 15 různých kostýmů z pohádek, a pak je nadiktovat členům družstva, kteří to zapisovali do svého notebooku. Martina, která byla vybrána z našeho družstva, si jich zapamatovala sice 13, ale uznali nám jich jenom 10. Protože to nebyly názvy postav, kterým kostýmy patřily, ale jejich popis, tak nám dané body nebyly uznány. Bohužel druhé družstvo mělo kostýmů 12, takže vyhrálo stopu. Po této soutěži jsme byli poměrně rozhořčeni, protože jsme nebyli spokojeni s pravidly soutěže, ale nedalo se nic dělat a museli jsme myslet dál.

PATRÁNÍ A PANTOMIMA

Pak jsme se dostali do natáčecího studia, kde bylo naším úkolem nalézt Mgr. Smolaře. Toho nakonec objevila Anežka ve skříni, ale lekla se u toho tak, že to bylo slyšet přes dvoje zvukotěsné dveře. Tento výjev by byl naprosto nezinscenovatelný. Sám pan režisér si pochvaloval natočený záběr. Následně nám Mgr. Smolař v masce Fantomase sehrál pantomimickou scénku s úkolem uhádnout název českého filmu. Tento úkol byl vyrovnaný, obě družstva jsme uhádli Tři oříšky pro Popelku.

ZÁVOD NA KOLOBĚŽKÁCH

V tomto závodě jsme si byli vědomi, že vzhledem ke skóre 3:2 pro soupeře, musíme vyhrát. Pátá stopa pro nás byla velmi důležitá, protože znamenala nápovědu k cestě k trezoru a šanci otevřít jej. Jelikož obě družstva jsme už tušili heslo k trezoru, byl to boj o výhru. Závod se měl jet jako štafeta. Podmínka byla, že obě družstva si musela na předávce vyměnit helmu a koloběžku a na hlavě museli mít rozsvícenou čelovku. Jelo se totiž na tmavé chodbě a o naši bezpečnost muselo být postaráno. Naši štafetu rozjížděla Anežka, která předávala Martině, pak jel Dominik a finišoval Matěj. Když se měl závod odstartovat, padla na nás všechny lehká nervozita, ale protože jsme si ve fyzické stránce věřili, doufali jsme, že to tak zle nedopadne. Přání se nám splnilo a rozhodující dramatickou bitvu jsme vyhráli.

CESTA K TREZORU

Poté nám už jen zbývalo nalézt trezor. Cesta k němu byla zajímavá, neboť jsme se při jeho hledání dostali do podzemí ČT, které je tmavé, místy s průsakem vody, kudy vedou šachty a potrubí a musí se tu chodit velmi opatrně, protože každý krok vedle by mohl být velmi nebezpečný. K trezoru jsme se dostali jako první, po několika získaných nápovědách, a tak jsme měli to štěstí, že jsme mohli trezor zkusit otevřít.

A jak to dopadlo?

Podívejte se 16.2. v 9.45 na ČT1, a pokud se vám naše družstvo zalíbí a nebo jen chcete zdvihnout prestižnost školy, tak pro nás prosím hlasujte na stránkách www.packal.cz , hlasovat budete moct až poté, co se odvysílá náš díl v televizi a až se zde objeví hlasování.

„Soutěž je poměrně netradiční a divácky zajímavá, díky tomu to pro nás byl velký zážitek. Nemuseli jsme prokazovat encyklopedické znalosti, ale bylo důležitější ukázat, že si umíme poradit v situacích z běžného života. Kromě toho, že jsme si všichni vyzkoušeli něco nového a že jsme úspěšně reprezentovali školu, tak jsme měli možnost poznat, jak to při natáčení soutěží chodí. Až náš díl uvidíte, tak si určitě budete říkat, jaký má ta soutěž neuvěřitelný spád, ale tak to nebylo. Natáčení trvalo téměř celý den a mezi jednotlivými soutěžními úkoly byly dlouhé pauzy, kdy jsme čekali až se vše připraví. Poté přišla vždy naše chvíle. Režisér nám popsal, co a jak máme udělat. Následovala klapka my jsme začali předstírat, jak máme málo času nebo vážnost situace. Pokud se nám něco snad nepovedlo, tak jsme celý záběr vzali ještě jednou. Ale bohužel při soutěžních úkolech jsme měli vždy jen jednu šanci a pokud jsme špatně odpověděli nebo nevyjmenovali vše, tak jsme žádnou možnost opravy již neměli. Naše soupeření bylo napínavé až dokonce. Kdybychom v posledním úkolu udělali chybu, nenávratně bychom se zapsali na listinu poražených, ale vše dobře dopadlo.“

Dominik Pech

„Soutěž se mi líbila, i když si myslím, že v televizi má tato soutěž moc rychlý spád a jako diváka by mě vůbec nezaujala. Přesto si myslím, že to nebyl ztracený den, ba naopak to byl dokonce velmi povedený den, plný zábavy a legrace. I detektiv Packal, který mi přišel v soutěži velmi přehraný a nesympatický se nakonec ukázal jako sympaťák.“

Martina Lejsková

„Natáčení mě moc bavilo. Nebylo to jenom děti „stoupněte si sem a vy tam“ , ale komunikace celého televizního štábu s námi byla velmi zábavná. Myslím, že jsme se všichni dobře bavili a po celý den vládla veselá nálada. I s druhým družstvem jsme dobře komunikovali a nebyla mezi námi poznat nějaká rivalita. Tato soutěž byla pro nás zajímavá zkušenost, a když nás podpoříte svými hlasy, tak by jsme si jí rádi zopakovali. Soutěžení bylo velmi vyrovnané, a tak do poslední chvíle o vítězi nebylo rozhodnuto. Myslím ale, že celý náš tým výborně spolupracoval a i ostatní dobře bavil svými perličkami, takže jsme vyhráli zaslouženě ( i sám pan režisér to potvrdil :).“

Anežka Pařízková

„Určitě to nebyl ztracený čas. V běžném vysílání sice pořad vypadá mnohem spádnější, ale ani při natáčení to není jednoduché. Packal sice vypadal příliš uměle, ale ani to nezkazilo náladu a kvality našeho týmu. V televizi by mě pořad asi bez vazby k němu nezaujal, ale soutěž je překvapivá a rozmanitá. Se svými soupeři jsme jednali vždy přátelsky, i když se to pro vysílání snaží pan režisér omezit. Natáčecí tým mi byl velmi sympatický.“

Matěj Koudelka

Na závěr bychom chtěli poděkovat hlavně panu profesorovi Titěrovi, který nás na soutěž nejen bezpečně odvezl a přivezl, ale také výborně připravil. Naše dík patří i profesorům, kteří nás vybrali :-) ……………….. Děkujeme

Pokračování

Je tomu přibližně pět měsíců od doby, kdy jsme Vás informovali o tom, že jsme se 6.ledna zúčastnili nové soutěže České televize pod názvem „Případy detektiva Packala“. Samotné vysílání poté proběhlo 16.února v 9:45 na prvním programu ČT. Všechny jsme se snažili nalákat vyvěšením plakátů, ale pokud si stále nevzpomínáte, můžete kliknout zde a přečíst si náš minulý článek.

Minulý díl jsme vyhráli, to možná už víte. Však věcí Vám neznámou je asi to, že na internetových stránkách www.packal.cz probíhalo hlasování o nejlepší video soutěžních týmů. Autoři nejlepšího videa se mohli vrátit zpět do soutěže. Vítězem byl právě náš tým pod jménem „Randováci“ ve složení Anežka Pařízková, Martina Lejsková (obě V3.A) a Dominik Pech, Matěj Koudelka (oba V4.A).

Video jsme stříhali několik hodin, a tak jsme rádi, že se naše práce zúročila. Nejsme si ale jisti, zda naše video bylo nejlepší. Hlasovala pro nás však nejvíce lidí, což je pro nás záhadou, není nám jasné, kde jsme získali tolik hlasů, když jsme ani nestihli Vás, studenty prestižního gymnázia Dr.Randy, poprosit o hlasy. No snad příště…

Kostky byly vrženy a my jsme se v úterý 27. května vydali znovu soupeřit. Tentokrát jsme jeli do malebného kraje jižní Moravy. Do blízkosti Mikulova, do kraje vinné révy a vinných sklípků, pod úpatí vrchů Pálavy s zříceninou Dívčí hrady, k vodní nádrži Nové Mlýny a do známé české archeologické lokality, tedy do Dolních Věstonic a okolí. Jak už lokalita napovídá tento díl byl na téma Věstonická venuše a vše kolem ní.

V tomto díle bylo opět několik dílčích soutěží, jako je tomu pokaždé. Za každou vyhranou soutěž se získává indicie, která je potřebná ke zdolání závěrečné překážky, což je nejprve najití trezoru a následně jeho otevření. Prozradím Vám, že jsme sice u trezoru byli první, ale neotevřeli jsme ho. To pro nás znamenalo zápis na listinu poražených. Sice jsme nevyhráli, ale alespoň jsme propagovali naše gymnázium. Zda-li chcete vědět víc, podívejte se na náš díl v televizi.