14.října v podvečer se před naší školou sešla skupina studentů, kteří již byli natěšení na čtyřdenní zájezd do Lucemburku, Belgie a Paříže…

Odjezd z Jablonce nás potěšil nejen z důvodu, že jsme mířili navštívit země, ve kterých většina z nás nikdy nebyla, ale ani počasí tady nás příliš netěšilo, tudíž jsme byli rádi, že můžeme nasednout do luxusního autobusu a vyrazit vstříc novým zážitkům. Špatnou zprávou pro nás ale bylo, že paní učitelka Šimůnková s námi nemůže jet z důvodu nemoci. Náhrada se ovšem sehnala a myslím, že pro nás bylo přínosné poznat i jiného učitele, se kterým se někteří v normální výuce nepotkávají.
Další den ráno jsme se probudili v těsné blízkosti pevnosti Hackenberg, kterou jsme také navštívili. Bylo nám řečeno, že se máme teple obléct, díky nízkým teplotám v pevnosti, ale myslím, že venku bylo ještě o několik stupňů méně, takže jsme byli rádi, že se můžeme na chvíli „ohřát“. Po prohlédnutí vnitřní i vnější části pevnosti jsme nastoupili do autobusu a vyjeli směr Lucemburk.
Tam jsme si prošli centrum města, dostali krátký rozchod a poté přejeli do ubytovny, která se nacházela v belgické Lovani. V tomto univerzitním městě jsme uskutečnili malou večerní procházku a pak většina z nás zamířila do některé z tamějších kaváren.
Druhý den ráno nám nic nebránilo vyjet do Bruselu, hlavního města Belgie, kde jsme strávili několik hodin prohlídkou města, návštěvou Českého domu a v pravé belgické čokoládovně.
Po nabitém programu nás čekala dlouhá cesta do městečka nedaleko Paříže, kde jsme strávili noc, a pak už jsme z okének autobusu viděli jen pařížské uličky. Autobus nás vysadil naproti Moulin Rouge a nám nezbývalo nic jiného než vyšlápnout si kopec k Sacré-Coeur, kde se před námi vynořila téměř celá francouzská metropole. Pouze jeden den v Paříži nestačil na to, abychom viděli všechny zajímavé památky, ale i tak si myslím, že se náš učitelský sbor snažil o to, abychom viděli to nejhlavnější. Jeli jsme francouzským metrem, vylezli na Eiffelovku, prošli se po Champs- Elysées, prohlédli si umělecká díla v Louvru nebo Musée d´Orsay a viděli večerní La Defense, která ovšem po osmé hodině večerní přestává být moderní čtvrtí a stává se spíše ospalým městečkem.
Za sebe musím říct, že zájezd měl určitě nějaké organizační chyby, ale přesto se mi líbil a jsem ráda, že jsem ho absolvovala. Chtěla bych jménem všech poděkovat paní učitelce Beranové a panu učiteli Mališovi a Míčovi za to, že se zájezd vůbec uskutečnil a cestovní kanceláři Pangea za výborné řidiče a zprostředkování zájezdu.