Projekt Comenius, setkání třech národů, tří mentalit a tří temperamentů..

O čem hlavně je tento projekt? Podle slov některých tvůrců je hlavní myšlenkou „nové kamarádství“. Kamarádství mezi těmito národy, spojování Evropy.

Úkolem všech lidí, kteří se účastnili týdenního divadelního festivalu ve Vicenze, bylo secvičit tři vystoupení v jedno kompletní. Zda se to podařilo? Myslím, že s čistým svědomím mohu tvrdit, že ano. Důkazem mi je potlesk, který byl na všech vystoupeních velký. Ať už na prvních dvou, která byla věnována školám ve Vicenze, tak i na třetím, nejdůležitějším, kde jste v obecenstvu mohli potkat starostu Vincenzy, ředitele všech tří škol, podílejících se na projektu.

A co tedy mohlo obecenstvo zhlédnout? Hru Ze života hmyzu od bratří Čapků. Tato knížka byla vybrána na popud české strany. Hra je rozdělena do tří částí, což je pro tento projekt ideální. Bratři Čapkové zde pomocí přirovnání lidské společnosti ke hmyzu popisují špatnosti a chyby naší společnosti. Motýly, tedy ukázku namyšlenosti a bezcitnosti tehdejší a možná i dnešní vyšší společnosti, ztvárnili Italové. Své vystoupení pojali tanečně s lehce erotickým podtextem. Další část, tedy německá, byla v roli cvrčků a chrobáků. Opět zde byla popisována lidská ješitnost, hamounství a sobeckost. Nutno říci, že herecké výkony v této části byly vynikající. A na závěr přišla česká část. V této části kralovali mravenci. Říká se, to nejlepší na konec. Toto samozřejmě tvrdit nemohu, ale myslím, že i přesto, že náš tým nebyl plný profesionálních herců, jsme se Italům i Němcům obstojně vyrovnali. Třetí část se tedy nesla v rytmu války. Při závěrečném boji dvou znepřátelených generálů se všem lidem v sále tajil dech. A konečně přišla poslední společná část, jakési vyvrcholení, které mělo znázornit celou myšlenku projektu. Po celém sále byli rozmístěni mravenci, cvrčci, motýli, larvy a chrobáci, kteří tancovali ve stejném rytmu. Všichni předváděli stejné pohyby, dokud světla v sále nezhasla. Po tomto závěru se v hledišti rozezněl veliký a zasloužený potlesk.

I když jsme většinu času trávili v divadle Astra, našel se zde i čas na prohlídku Vicenzy. I přes neustálé čekání na něco, někoho, někde, což je pro Italy tak typické, jsme si krásy Vicenzy vychutnali. Nejvíce všechny zaujalo divadlo Olimpico. Světelná show, která nám odkryla všechny kouty divadla byla velkolepá.

Závěrem bych ráda řekla, že ty roční přípravy a všechna organizace, secvičování opravdu stály za to.

A.Strnadová, 2.A

Každý na našem gymnáziu si jistě všiml, že jsme nějakou dobu pobíhali po chodbách jakožto mravenci v čele s drsnými diktátory a neustále se připravovali na závěrečné vystoupení, které se uskutečnilo v italské Vicenze v rámci projektu Comenius. Naše gymnázium spolu s dvěma spřátelenými školami z Německa a Itálie pracovalo na ztvárnění divadelní hry inspirované knihou bratří Čapků Ze života hmyzu a bezpochyby to nebyla práce lehká.

V pondělí 19. dubna jsme odcestovali za našimi italskými a německými přáteli, kteří nás již s nedočkavostí očekávali v renesanční Vicenze. Ačkoli byla cesta dobrodružná, dorazili jsme v pořádku plní očekávání, kde a u koho strávíme následující týden a jak vše bude probíhat.

Následující dny jsme začali s nacvičováním svých představení a seznamovali se s tím, jak to chodí v Itálii, kde nikdo nikam nespěchá a čas je to poslední, co hraje roli v italské organizaci. Kdokoli by si mohl myslet, že týden je dost dlouhá doba, aby si člověk zvykl, ale není to pravda! I přes jejich milé chování a neustálý úsměv se nám i německým přátelům věta ,,Wait for a while, please!´´ jaksi znechutila, protože přicházela až moc často.

Je to k nevíře, ale vše dopadlo tak, jak mělo a možná ještě líp, než se očekávalo. Zřejmě za naším úspěchem stojí řada workshopů, které jsme zúročili, jak jen jsme mohli, a velká práce našich profesorek J. Řehořové a J. Jungmanové, které se postaraly o to, aby vše klaplo tak, jak mělo. Nesmíme samozřejmě zapomenout na pana Behúla, jenž pro nás představoval velkou pomoc při komunikaci s německy hovořícími a paní Behúlovou, která zajistila vše, bez čeho bychom se nikam nedostali.

Doufáme, že tímto závěrečným představením pro nás nic nekončí a budeme se nadále snažit probojovat se s tím, co jsme zvládli, dál a dál, protože tak, jak řekl můj německý spolubydlící: ,, The main reason why we do this project is that our countries should partnership and show the surrounding world, it is possible despite the different languages.´´

Míša Karapetjanová, 2.A