Náš výlet do Anglie započal předlouhou cestou autobusem, tedy zhruba 20 hodinami občasného spánku za doprovodu hudby, rozpravami s ostatními účastníky a lehkým informováním paní průvodkyně Zdeny. První den jsme zamířili do Londýna. Po krátkém ranním odpočinku nás přivítal Tower se svou historickou duší britských panovníků a kouzlem korunovačních klenotů jimi nošených. Následovala obchůzka přes Tower Bridge a plavba po Temži pro nás lehce nezvyklou hromadnou dopravou do dalších částí města. Žel bohu nám štěstí nepřálo a do katedrály sv. Pavla jsme se přes placený vstup nedostali, tak jsme ji alespoň obešli. Při prvním rozchodu jsme měli možnost navštívit galerii s Picassovým dílem a projít okolní uličky modernější části Londýna. A večer přišla ona chvíle, na kterou se kolena třásla snad každému, tedy odjezd do rodin. Až na pár výjimek byly rodiny příjemné a poskytly nám pohodlí po dobu pobytu.

Druhý den jsme se vydali do Portsmouth na palubu lodi Victory, kde nalezneme i místo smrti Horatia Nelsona. Celý objekt prošel restaurací a je tedy funkční jakožto muzeum poskytující informace o jednotlivých částech lodi. Přestože cesta vyšla o pár hodin mimo harmonogram, zbyl nám ještě čas pro návštěvu menšího akvária přímo u pobřeží. Následovala přímořská procházka a zpáteční cesta do našich rodin.

Ve středu třetího jednání nás paní Zdena (průvodkyně, v srdíčku) za slunečného počasí zavedla do sídla Windsor, kde nás mohly uchvátit rozlehlé zahrady, expozice interiéru či Queen Mary’s Doll House. Nalezneme zde i dekorativní nádobí, věci k běžnému užívání a strop plně vyzdobený nejrůznějšími erby. Uvnitř se nesmí pořizovat žádné fotografie, ale některým to nedalo a zahrávali si s ohněm u místních hlídajících. Pak jsme se rychlým přejezdem do Oxfordu přenesli do prostředí Bradavic a na půdu místní univerzity. Samo město působilo velmi malebně svou architekturou. Jak by označil Matthew Arnold – snové město.

Při posledním a snad nejteplejším dni jsme se rozloučili s rodinami a zavítali zpět do Londýna, tentokrát do více historických částí. Neopomenuli jsme projít jarem omlazenou Greenwich s nultým poledníkem, zhlédnout Buckinghamský palác, i když byly jeho prostory omezeny návštěvníkům, a vstřebat atmosféru Trafalgarského náměstí plného života. A zde jsme dostali volno, během kterého jsme mohli projít například nedalekou Oxford Street, poobědvat v Chinatown či se vydat, kam jen bylo libo.

A konečná část naší cesty byla opět předlouhá jízda autobusem nazpět, s lehkým francouzským nádechem na trajektu.

Markéta Plachtová, 2.A