I letošní kvintáni se v doprovodu našich učitelů vydali na poznávací kurz/exkurzi do Jizerských hor a Českého ráje. Mimo školu strávili dohromady 5 dní a vy si na následujících řádcích můžete přečíst něco málo o jejich zážitcích a nových poznatcích.

Dne pondělí 19. září 2016 se část třídy V5.A vydala na cestu do osady Jizerka. Na kolech. Vyráželo se v 7:15 od školy směrem na Jindřichov. Cesta ubíhala poklidně a bez zranění. Něco kolem půl desáté se celá třída spojila na Staré Pile, kde byla ubytována.

Po vybalení věcí jsme šli na blízkou horu Bukovec, načež jsme se vrátili do chaty na oběd. Po něm jsme se vydali na druhý výlet k Safírovému potoku a na další úchvatná místa, která provázel ještě úchvatnější odborný komentář našich kantorů. Mírně poprchávalo, takže jsme se trochu rozmočili, to ale nikomu nevadilo. Po večeři jsme dostali volno s tím, že máme jít brzo spát a sesbírat síly na celodenní výlet, opět kolmo, který nás čekal další den.

Ráno, po brzkém budíčku a snídaní alá švédský stůl, jsme v “příjemné” teplotě 1° C vyrazili vstříc našemu prvnímu cíli – ornitologické stanici. Zde ornitolog Martin Pudil ze Severočeského muzea Liberec, tahaje z pytlíků, které měl pověšené po rukách, ukazoval různé druhy ptáků, kterak jsou okroužkovaní, co jsou zač a podobně. Všechny nakonec propustil na svobodu.

Další části výletu se až na výjimky skládaly ze stoupání na zajímavé hory a vrcholy, klesání k zajímavým řekám a údolím a další stoupání a klesání. Když přišel čas oběda, akorát jsme přijeli k Protržené přehradě, jejíž okolí i zbytky jsme si prohlédli a taky jsme zde poobědvali. Povyražení ale skončilo a my se zase vydali vstříc dalším a dalším kopcům. Cestou jsme potkali několik vyhlídek, pomníčků, skupin turistů a dalších kuriozit. Odměnou nám bylo několik dlouhých sjezdů. Pomalu jsme začali směřovat domů a dorazili jsme akorát na večeři, chvíli před šestou hodinou večerní. V nohách jsme za ten den měli něco kolem 54 kilometrů. Po večeři jsme měli přednášku od skupiny astronomů, kteří pro nás měli ukázku kvalitního dalekohledu. Vzhledem k špatnému počasí byla prohlídka oblohy jen virtuální. Nakonec jsme se ještě zabavili zajímavostmi z historie kosmického programu.

Další den jsme před sebou měli jasnou vidinu – 27 kilometrů převážného klesání do Jablonce s prohlídkou podzemí Josefodolské přehrady. Ke škole jsme dorazili celkem bez problémů. Opustila nás paní M. Žmolíková a pan M. Podoubský, naopak se k nám připojila paní D. Frohlichová. Uložili jsme si kola, doplnili zásoby potravin a vydali se autobusem na nádraží v Rychnově. Odsud jsme jeli směr Sedmihorky, kde jsme měli strávit poslední 2 a půl den. Do kempu Sedmihorky, který už jsme v primě navštívili, jsme dorazili odpoledne, ani ne brzo, ani pozdě. Ubytovali jsme se a vyrazili na krátkou prohlídku okolí v doprovodu geologa a přírodovědce Vítka. Po večeři a chvíli volna jsme absolvovali kurz ptačích hlasů, kde jsme se pokoušeli napodobovat některé zástupce zpěvavé říše. Po ukončení teoretické části a konkurzu jsme se odebrali do lesa, ve kterém jsme si zkoušeli ptáčky přivolat. Povedlo se nám docílit jediné odpovědi, a to až úplně na konci.

Ve čtvrtek nás čekal další celodenní výlet, na horu Kozákov, kde jsme sbírali polodrahokamy. Vrátili jsme se odpoledne, dali si oběd a očistili své drahé kamení, abychom jeho použitelnou část mohli poslat na broušení. V páteční ráno jsme vstali, zabalili a odjeli domů. Tímto výlet končí. Nebyl to výlet, ale exkurze. Já za sebe musím říct, že jsem si ji velmi užil a poučil jsem se. Děkuji všem kantorům za trpělivost, ale byli jsme vzorní.