Ve středu 10. 6. 2015 se naše škola zúčastnila Celostátního finále přeboru škol v orientačním běhu v Ostravě..

Za centrum zvolili ostravští pořadatelé sportovní halu SAREZA v Ostravě – Přívoze, běžel se sprint na mapě Komenského sady (měřítko 1:4000), kterou připravil Zdeněk Jakobi. Spolu s námi tam bylo dalších 300 závodníků z nejrůznějších koutů České republiky.

Naše škola se umístila v krajském přeboru na třetím místě, a tudíž nám byla dána výsada navštívit mistrovství. Abychom ale nezůstali jen u holých faktů, rozhodli jsme se s vámi podělit o naprosto úchvatné zážitky z ještě úchvatnějšího pobytu v Ostravě. Náš hvězdný tým se skládal ze 4 členů: Míry Janečka (1.A), Filipa Nováka (V6.A), Karolíny Würzové a Šárky Knížkové (obě z V5.A). Za společnosti výběru ze ZŠ Arbesova a pod vedením naprosto famózní profesorky naší školy Mgr. Magdy Rýdlové jsme v úterý, již v brzkých odpoledních hodinách, nasedali do vlaku. Cestu jsme si náležitě užili, tedy alespoň výběr z Randovky ano, a vůbec nám nepřišlo, že cestujeme nějakých 6 hodin. Malinko nás pobouřilo, když nás průvodčí donutil opustit kupé v první třídě, ale vzhledem k tomu, že jsme zanedlouho zjistili, že ze sedaček v kupé druhé třídy se dá udělat poměrně rozměrné lóže, odpustili jsme průvodčímu jeho neohleduplnost k našim touhám. Okolo 10. hodiny večerní jsme konečně doputovali do Ostravy a v půl 11 už jsme měli rozložené spacáky uprostřed haly a na rukách slušivé náramky s nápisem STANOVÉ MĚSTEČKO. Jelikož jsme se psychicky i fyzicky připravovali na sportovní výkon, v 11 jsme již vzorně leželi, zavřeli očka a ani nedutali.

Ráno jsme byli již v 7 hodin nepěkně vzbuzeni a vyhoštěni z obytné části haly a museli jsme se přesunout na tribunu, kde bylo shromaždiště. Protože start celého závodu byl až v 11, rozhodli jsme se poznat část Ostravy a vydali se do centra. My studentíci jsme podlehli touze udělat si nové kamarády, a tak jsme všechny ochotně zdravili, pokud daná osoba něco požívala, popřáli jsme dobrou chuť a na všechny mávali a sympaticky se usmívali. To byl ten moment, kdy náš pedagogický dozor nejspíše hodně litoval, že nás kdy vzal za hranice rodného města.

Po návratu do haly jsme si poslechli pokyny k závodům, které nás mimochodem velmi pobavily (na vaší závodní trase má pes přednost, neběhejte po cestách), poté probíhala psychická příprava, kdy jsme se navzájem povzbuzovali a občerstvovali se, a následně jsme se odebrali před halu, abychom naše po noci strávené na zemi ztuhlá těla uvedli do pohybu. Od 11 jsme jen čekali, až přijde náš startovní čas a vydali se na trať. My sličná děvčata jsme měla trať o délce 3,2 km, chlapci si zaběhli 3,8 km. Jak už bylo zmíněno, naším sportovním areálem byl park, který byl poměrně hezky upravený a posekaný, takže jsme se nemuseli obávat zranění způsobených větvemi. Kontroly byly vidět již z dálky a trať byla velmi jednoduchá, ovšem zjistilo se, že nejmenovaný člen hvězdného týmu je schopen ztratit se i v parku.

Průběžně jsme kontrolovali výsledky a všichni jsme byli rádi, že nikdo moc nekufroval, naše časy nebyly nejhorší a díkybohu ani nikoho „nediskli“, což jsme v daný moment považovali za úspěch. Po naplnění našich bezedných žaludků jsme počkali na vyhlášení. Byli jsme mírně zklamáni, neboť tato trať byla spíše o fyzické zdatnosti než o mapě a přední místa obsazovali buď reprezentanti ČR v orientačním běhu nebo atleti. Přestože jsme jako škola neobsadili žádnou z předních příček a skončili 13., myslím, že se nám závod v rámci možností povedl a že jsme se ze sebe pokusili vydat maximum. O našem vyčerpání svědčilo několik momentů, nejprve když jsme udělali nálet na občerstvovací stánek na nádraží, potom jedna z osob naší výpravy zanechala ve vlaku kufr a spacák, ale naštěstí ho paní profesorka získala zpátky, a také to, že cesta zpět nebyla zdaleka tak zábavná, neboť jsme se všichni odebrali do věčných lovišť a celou cestu prospali. Domů jsme však přijeli šťastni, spokojeni, plni nových zážitků, dojmů a vzpomínek. Tímto bychom také chtěli poděkovat paní Rýdlové za pečlivou přípravu a za pevné nervy s námi, slibujeme, že budeme pilně trénovat, příští rok se pokusíme znovu vybojovat postup na celostátní finále a zkusíme skončit ještě lépe!