V pondělí 25.září se za krásného slunečného počasí babího léta vydala „Randovská quarta“ pod vedením paní prof. Müllerové a pana prof. Hanáka na pouť z Kořenova do Jablonce přes jizerské rašeliniště (viz.skupinové foto)…

V brzkých ranních hodinách (no o půl osmé) se celá třída vzorně sešla na minutu přesně na hl. nádraží v Jablonci nad Nisou – nikdo nezaspal, nikdo ještě nebalil,… máme své zkušenosti ze školního výletu. V 7,45 jsme za výborné organizace při skládání kol od Petra Kabelky a Vítka Hlaváčka vyrazili vlakem směr Kořenov. Celou cestu provázela dobrá nálada zpestřená tvořením fotodokumentace pro školní web (obr. 1). Po „vylodění“ na kořenovském nádraží (obr. 2) bylo zjištěno, že někteří studenti berou tento výlet ve sportovně-kondičním duchu a přidávají si nedohuštěním svých pneumatik – tělocvikáři budou radost z vypracovaných lýtek svých svěřenců. Po vystoupání náročného kopce z Kořenova pod Bukovec, za jehož zdolání by se nemusel stydět žádný cykloturista, následovala první zastávka na malou svačinu(obr. 3). Někteří neodolali ani lahodné vůni česnekových bramboráků linoucí se z brašny pana profesora (ale chutnaly Jirko co?) a objednali si tuto lahůdku na středeční velkou přestávku.

„Vyzvedli“ jsme si svého odborného průvodce jizerskými rašeliništi slečnu Hlídkovou z organizace Suchopýr a následovali ji až k prvnímu rašeliništi za historickou osadou Jizerka. Zde byly studentům rozdány odborné materiály o místní flóře, podle kterých měli určit jednotlivé druhy bylin. Nejvíce nás zaujaly koberce ostřice (Carex) z čeledi šáchorovitých, které byly foceny nejen studenty, ale za pomoci Petra Kabelky i paní profesorkou Müllerovou. Pozornost byla věnována především jednomu z druhů mechů – rašeliníku (Sphagnum). Studenti se dozvěděli, jakým způsobem se tvoři rašeliniště, byli seznámeni i s některými mezioborovými tématy – například nežádoucími vlivy zásaditého práškování na Jizerské hory a rašelinu; kyselostí zdejších půd či uchováváním alkalických iontů (iontů alkalických kovů a kovů alkalických zemin) v rašeliništích (obr. 4).

Další zastávkou bylo místo u starého zimního kiosku nad Hraniční cestou. Zde se nám rozprostřela nádherná „panorámata“ českých Jizerských hor s jejich dominantou (nejvýše položeným místem) Smrkem – 1124 m.n.m. Do odborných listů zde studenti nalepovali zpřeházené lístečky s vegetačními pásy ve zdejším okolí (obr. 5), byli upozorněni na ekologické katastrofy, především kyselé deště tvořené z emisí polských elektráren a výsadbou stříbrného smrku ve zdejších horských podmínkách, který se zde chová jako rostlinný solitér.

Po kratším sjezdu jsem odbočili na Hraniční cestu, která nás dovedla po písku až k malému rašeliništi. Na tomto místě pokračovala exkurze praktickou částí zaměřenou především na obsah vody v rašeliníku a měření pH v rašeliništi. Z 1 dm3 jsme získali cca 20 – 50 ml vody. Separace však probíhala za terénních podmínek (obr. 6) a řada vody byla vyždímána mimo nádobu (ne-li jsme ji tam vyždímali či rozlili všechnu – promiň Jani). Největší radost nám však nám udělala Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum L.), která se plazila na protější stráni (obr. 7).

Následovalo delší stoupání po Kasárenské silnici, na jehož konci čekala na studenty příjemná půlhodinová přestávka na oběd u Knajpy. Mezitím se celá skupina vystřídala na prohlídce zdejšího rašeliniště a byla seznámena s flórou zdejší krajiny (obr. 8), která je velmi podobná severským zemím. Obídek byl zajeden sladkými plody borůvčí a někteří ochutnali i lahodné brusinky.

Po mírně svažující se asfaltové silnici jsme postupně dorazili k poslednímu stanovišti Na čihadlech. Studenti si prohlédli historické fotografie zdejšího velkého rašeliniště a porovnávali je se současnou smutnou realitou jeho ústupu způsobeného práškováním alkalickými hnojivy v minulosti (obr. 9). Od všech studentů a vedení bychom tímto chtěli poděkovat za odborný výklad našemu průvodci, se kterým jsme se i na tomto místě rozloučili.

Následovalo jedno z posledních stoupání po panelové cestě za Rozmezím a zamávání Čihadlům z druhé strany(obr. 10). A nyní už jen krátký sjezd po asfaltové a pískové cestě k Josefodolské přehradě a pohádkový přejezd po místní hrázi. Stoupání za hrází bylo pro některé cykloturisty nad jejich síly, proto raději doprovázeli své přibližovací stroje po svých (obr. 11,12). Cesta kolem Arniky, Janovem až do Jindřichova (ne Oldřichova) byla už jen bonbónkem na ujetých kilometrech naší cykloexkurze. U jabloneckých sádek jsme si dali rozchod a plni dojmů jsme pádili do svých domovů, někteří ještě po 36,02 km na kolečko na trénink (všechna čest Báro!!!).

Jménem celé třídy bych chtěl poděkovat paní profesorce RNDr. Danuši Millerové (obr. 13) za bezchybné zorganizování celé akce – počínaje objednáním vlaku, zamluvením průvodce a naplánováním celé trasy „Cykloexkurze po jizerských rašeliništích“. Snad jí bude odměnou získání poznatků studentů quarty a jejich spokojený úsměv (obr. 14). Pro ostatní jsme hned následující den připravili cyklistický deník ujeté trasy při hodině IVT, kde jsme mimo jiné procvičili tvoření řad na kilometráži, vkládání objektů, textu (číslic) a matematických vzorců pro převýšení jednotlivých míst s názornou mapkou do sešitu v programu Excel (sešit 1.). Tato exkurze se snažila vytvořit pro studenty jednu z akcí uplatňujících se při výuce environmentální výchovy na naší škole.