PROČ ? Protože chceme !

KDY ? 14. dubna

KDE ? Před školou…

JAK ? Vesele, s kufry a batohy plnými řízků od našich drahých rodičů

KAM ? No přece do ANGLIE !!!

Jak už menší úvodní hříčka napovídá, tak právě 14. dne tohoto měsíce jsme se všichni shromáždili před budovou našeho tolik oblíbeného gymnázia, abychom se vydali na osmidenní zájezd do Anglie. Ano, čtete dobře ! Na celých osm dní… Bez rodičů, se spolužáky, s minimem učitelského dohledu =D, s hlavou plnou natěšených a očekávajících myšlenek, kufrem a batohem, který kromě hory jídla obsahoval také nelze opomenutelný občanský průkaz nebo cestovní pas a peněženku napěchovanou librami… A kam že vlastně ? Do jedné z nejvyspělejších a pro některé z nás dosud neprozkoumaných zemí Evropy za poznáním jiné kultury a národa, procvičením našich bohatě nabitých znalostí z hodin angličtiny a samozřejmě za dobrodružstvím! =)

Asi nemá cenu vypisovat tady den po dni, i když by moje ruce udělaly přesný opak a z hlavy sem dostaly všechny myšlenky, pocity, dojmy, situace,… A to vše naladěné na pozitivní vlnu, avšak to byste nejspíš četli ještě další týden, takže spíš „jen tak na chuť“ z celého pobytu. =)

Skvěle naladěni a unaveni jsme 15. dubna v ranních hodinách dorazili do Londýna, (přes Německo, Belgii, Holandsko, Francii a kanál La Manche) abychom již dnes poznávali krásy hlavního města, mezi které bezpochyby patří Greenwichské předměstí s možností stát zároveň na východní a západní polokouli, the Tower of London – bývalé královské sídlo, kde se naše vytřeštěné pohledy upíraly na samotné korunovační klenoty, a v neposlední řadě také historická loď HMS Belfast. Večer jsme se s menší trémou setkali s našimi hostitelskými rodinami, kde jsme následujících 5 dní byli ubytováni.

Během následujících tří dnů jsme navštívili přístavní město Portsmouth s úžasnou vyhlídkovou věží Spinnaker Tower, kde se mnozí z nás otřásali při pohledu mířícím skrz prosklenou podlahu 170 metrů níže na samotnou matičku zemi, historické lodě, dále pak nejznámější poutní místo v Anglii – Canterbury se slavnou gotickou katedrálou, Leeds Castle – nádherný hrad s možností si prohlédnout rozmanité ptačí tvory a ztratit se v tamním přírodním bludišti.

Naše „výprava“ čítající 41 studentů, 3 pedagogy, jednu průvodkyni a 2 skvělé řidiče je s každým dnem lépe a lépe naladěná =). Je 18. dubna a dnes nás čekal výlet na prastaré megalitické památky jako je Stonehenge, Avebury, West Kennet Long Barrow, dále také město se středověkými památkami, jehož název nese jméno Salisbury, a zastávka u Cherhill White Horse – obrys bílého koně v poli. Následující dva poslední dny v Anglii byly na řadě „už jen“ tři místa – a to Cambridge, známé univerzitní město, Duxford a jeho válečné muzeum s letouny, pocházejícími hlavně z tohoto nechvalně známého období, a poslední, sedmý den celodenní návštěva Londýna, zahrnující jízdu na obřím London Eye, prohlídkou Trafalgar Square s pomníkem admirála Nelsona, projížďkou lodí po Temži a mnoho dalších zdejších známých míst….

Ze dne 20. na 21. dubna se vracíme „starou známou“ cestou zpět do střední Evropy, konkrétně do České republiky a menšího městečka Jablonce, abychom se zde přivítali s našimi rodiči a přáteli, kteří již netrpělivě vyhlížjí své navrátilce. Tím zájezd plný skvělých zážitků končí a my se musíme opět navrátit do „kruté reality“ studujících gymnazistů.

Na samotný závěr bychom rádi poděkovali jak za 1.A, tak za naše vrstevníky z kvinty úžasnému seskupení našich pedagogů – slečně Kulhánkové, panu Míčovi a do 14. dubna ještě neznámému panu Hujerovi za skvělé vedení a nezapomenutelné popohánění na anglických přechodech =))). Dále pak vstřícným pánům řidičům, kteří nás v pořádku a celé dovezli jak do Anglie a zpět a dokonce nám cestou zpátky ochotně připravili teplé párky s hořčicí, kečupem a chlebem a kterým jsme všechny hnědé podšálky nezapomínali vracet =)))). Nesmím však opomenout jednu důležitou osobu a to paní Zdenu, která nás celým pobytem v Anglii provázela a dotvářela dobré prostředí nás všech. A teď jsem si uvědomila… To by mi ti čtyři ze 4.A asi dali, kdybych je v tomto článku alespoň slůvkem nezmínila ! Tak tedy… čtvrťáci a jejich nenápadná ochranná ruka nad námi mladšími, byli tak nenápadní, že jsem je zde málem zapomněla zmínit =D..

A snad jen na úplný závěr…

„YES!“