Bylo nebylo, byl jeden muž, jmenoval se Johann Liebig. Založil na Tanvaldsku textilní továrny, ale měl jeden problém: potřeboval elektřinu. Tak si nechal postavit malou vodní elektrárnu Popelnici, jejíž stavba byla dokončena v roce 1913.

O 106 let později se třída V4. A gymnázia Randovky jednou rozhodla, že si do Popelnice udělá exkurzi.

Přežili jsme dopravní problémy způsobené sněhovou kalamitou na Jablonecku a dorazili k elektrárně, která v zimě spíše vypadá jako dlouho opuštěný hrad.

Prohlídka elektrárny začala prohlídkou česel, kterým se říká vodní zámek, jezu, přepadové věže a mostu vedoucího k Popelnici. Následně nám byl popsán princip fungování samotné elektrárny. Dozvěděli jsme se, že má elektrárna výkon 800 kW, že pracuje už přes sto let a že jejím srdcem, přesněji řečeno srdci, jsou dvě Francisovy turbíny. Po vstupu do samotné elektrárny výklad (až na pár informací) skončil, protože nebylo nic slyšet.

Měli jsme tedy všichni dostatek času prohlédnout si vybavení elektrárny, turbogenerátory, rozvodnu s tranformátorem a měřiče. Poté jsme si rychle venkovní zařízení, kde voda opouští elektrárnu a tím naše prohlídka skončila. Následně jsme šli směrem k Tanvaldu stezkou se zasněženými stromy a zpětnou vyhlídkou na elektrárnu.

Na tanvaldskou zastávku jsme dorazili přesně s příjezdem vlaku a nemuseli jsme čekat venku v hustém sněžení.

 

Michal Procházka, Kryštof Kubín