Ve dnech 17. – 19. září se studenti kvinty vydali do Jizerských hor..

Konkrétně do osady Jizerka. Zde se odehrál biologicko-geograficky cyklistický kurz s názvem Má vlast. Ubytování bylo zařízeno v notoricky známé chatě Stará pila.

Už od rána se s námi nemazali. Hned, jak všichni dorazili v autech a žák Sýkora Josef na kole, jsme začali přemýšlet, jak se v tomto mrazivém údolí zahřát. Nejlepší variantu měly už dávno v rukávu naše profesorky, a tak jsme se vydali na naši první tisícovku: na Bukovec. Na vrchu Bukovce jsme se pokochali do všech stran – na straně polské, elektrárnami a na straně české naší vlastí. Také jsme vyslechli zajímavé poznatky o fauně a flóře, ba dokonce bylo slyšet i geologické kladívko, jak rýpe čedičový masiv. V údolí jsme stihli ještě obejít “safírový” potok, a poté už se sedalo na kola. První krátký výlet po trase Pešákovna, Smědava, Paličník, uběhl jako voda, protože slabé články netušily, co je čeká další den. O čelo závodu se staral závodník ve žlutém trikotu V.Müller, jedoucí za tým SKI klub Jabonec n. N.. Večer z nás opadl čtyřletý stud a začali jsme hrát seznamovací hry (nekontaktní).

V úterý jsme zjistili zač je toho tvrdé sedlo a vydali se na celodenní výlet.

Již k Bunkru se začalo startovní pole trhat. Vrchaři (Svobodová, Müller, Němečková…) šli dopředu a sprinteři (Vlášek, Zeman, Polesný…) čekali na rychlostní bonusy. U Protržené přehrady byla první občerstvovačka a první defekt, který se poté táhnul za závodníkem Schubertem až do cíle. Také jsme zjistili, že jsme na místo katastrofy dorazili na její výročí devadesáti šesti let. Další významné zastávky byly už jen Čihadla, Krásná Máří, Holubník a úpatí Smědavské hory. Zastávky byly pravidelné a obohacené připravenými přednáškami. Sjezd do Jizerky proběhl při technice vzduchový pytel. Večerní zábava byla vydatná společenskou konverzací a hrou “Máš med?”.

Středa byl den s velkým N. Zastihla nás krutá studená fronta podle třídních meteorologů: ze Sibiře. Jediný úkol byl dostat se do Jablonce za každou cenu. Bláto nám skřípalo mezi zuby a prsty znecitlivěly. Už jsme mysleli, že jsme ztraceni, ale najednou jsme spatřili domeček, kde se svítilo. Když jsme vešli a zjistili, že je to muzeum, nějací jedinci se dali na ústup, ale venkovní mráz je zahnal zpět. Vyslechli jsme tedy přednášku o obci Kristiánov a informace z roku 1887 o vesnickém požáru nás hřála do tváří. Svěží a odpočatí jsme se spustili z kopce k Josefodolské přehradě. Prohlídka začala příjemně – vyhřívanou částí z elektrickými obvody, poté jsme ale sešli do útrob tohoto kolosu s rozlohou 1,38 km². Uvnitř byly příjemné čtyři stupně. Někdo se dokonce hádal, že je tu lépe než nahoře, ale byl rychle umlčen. Po výšlapu na Hrabětice následoval příjemný dojezd naší delegace do školy.

Trasa našeho celodenního výletu (pro detailnější náhled klikněte na obrázek):

Celodenní výlet