V pondělí 18. března se účastníci semináře aktuální svět vydali společně s žáky 3.A a pod odborným dorozem učitelek Fikarové a Vrajíkové na naučnou exkurzi na Letiště Václava Havla.

Celý den začal snad tím nejnáročnějším úkolem, sejít se v pondělí již v sedm ráno u školy. Tento úkol jsme, k velkému překvapení, všichni zvládli.

První problém přišel až ve chvíli, kdy jsme u školy zjistili, že jeden z účastníků zájezdu při sobě nemá občanský průkaz, ale pouze průkaz cyklisty (asi si dokážete představit, že toto může být na letišti poněkud problémové). Naštěstí za celou dobu exkurze se nám nakonec nikdo nesnažil zkontrolovat totožnost, a tak jsme z této nepříjemné situace vyvázli bez komplikací.

Samotná cesta soukromým autobusem probíhala výborně a to až do doby, kdy jsme vjeli do Prahy. V hlavním městě jsme totiž uvízli v dlouhé koloně vozidel, která zapříčinila nepatrné prodloužení doby jízdy z původně plánované hodiny a půl na celé tři hodiny.

Hned po příchodu na letiště jsme se rozdělili do dvou skupin, studenty, kteří navštěvují SAS, a třeťáky, kteří si tento seminář před rokem nezvolili.

První část tohoto článku bude věnována exkurzi skupiny SAS.

Na terminálu se nás hned ujala paní průvodkyně Milada. Ta nám rychle, ale přesto detailně, popsala jednotlivé části letiště i samotný provoz. Následně jsme se vydali za doprovodu ostrahy skrz několik zaměstnaneckých chodeb až k bezpečnostnímu rámu. Tento rám zcela náhodně vybral tři studenty, kteří si tak museli projít stěry z rukou a oblečení. Ani tato kontrola však neznamenala ničí zatčení, a tak jsme mohli pokračovat dál.

Nasedli jsme do letištního autobusu určeného pro exkurze, během projížďky nám paní průvodkyně popisovala jednotlivá letadla a situace, ve kterých se právě nacházela, například čerpání paliva nebo kontrola letadla letištním personálem. Projeli jsme i kolem základny letecké služby policie a mohli jsme spatřit policejní vrtulník.

Autobus nás dovezl až k výcvikovému centru, tam si nás převzala druhá průvodkyně paní Táňa. Ze všeho nejdříve jsme si sedli do učebny a byl nám popsán výcvik nejen pilotů, ale i stevardů a jiných zaměstnanců v tomto oboru.

Poté jsme došli do místnosti, kde stál obrovský simulátor letu určený pro piloty. Jedná se o skutečně drahou hračku, stojí kolem 250 milionů, i přesto jsme dostali možnost podívat se dovnitř těchto simulátorů.

Paní průvodkyně nás následně nechala se převléci do kompletně bílých oděvů, které nápadně připomínaly naše zkušenosti z odběrových míst na koronavirus. V těchto oblecích jsme si šli vyzkoušet nouzovou situaci v letadle. Nastoupili jsme do realistického modelu běžného letounu, usedli jsme na palubu a vyčkali na vyhlášení poplachu a evakuace letadla, pro tento účel jsme využili evakuační skluzavku. Pro obrovské nadšení celé evakuované posádky, tedy nás, bylo toto cvičení hned několikrát zopakováno a to ve velice rychlých časech. Můžeme tedy s čistým svědomím říct, že pokud bychom se někdy měli evakuovat, budeme dole jako první a budeme se dožadovat opakování možnosti sklouznout se.

A nyní už nadešel čas pro přečtení si svědectví jedné ze studentek třeťáku, která na vlastní kůži zažila exkurzi s druhou skupinou.

Studenti, kteří netvoří součást semináře SAS, byli po odloučení se svými spolužáky odvezeni k jinému terminálu, kde též proběhla bezpečnostní kontrola. K mému štěstí jsem samozřejmě byla vybrána, i s další spolužačkou, k namátkové prohlídce.

Vše ovšem proběhlo bez problémů a my se mohli přesunout do místnosti s fotkami. Zde jsme si prohlédli, jak letiště vypadalo dříve.

Bývalý pilot, který se ujal naší prohlídky, nás následně odvedl do autobusu, v němž se odehrávala první polovina programu. S komentářem od zkušeného znalce jsme mohli vidět vzlétající a přistávající letadla na runwayích, bývalé terminály, pracovníky v akci, zásobovací prostory a mnoho dalšího. Byly nám představeny různé typy letadel a zjistili jsme o nich zajímavé informace.

V hangáru jsme poté některé z nich spatřili rozmontované. Do takového stavu se dostanou v případě úklidu, kontroly či opravy. Veškeré vybavení musí z letadla ven a součástky jsou umístěny do pytlíků, které visí nad konkrétními částmi letadla. Nejlepší na exkurzi byl hlavně pan pilot, protože doopravdy znal každý detail a byl schopen odpovědět na naše dotazy.

Tímto naše exkurze skončila, na terminálu se šťastně shledali se svými kamarády z opačné skupiny a šli jsme na zasloužený oběd za poměrně přijatelné ceny do místní jídelny.

Cesta zpátky už proběhla bez problémů, a tak jsme se hned další den mohli radostně vydat zase do školních lavic na námi tak oblíbené předměty.

Silvie Marcinová, Václav Váňa
3.A, V7.A