O zážitcích ze stáže na univerzitě v Heidelbergu, kam jej vyslala naše škola, píše loňský student 4.A Jan Poledňák.

V létě jsem dostal příležitost zúčastnit se studijního projektu v Heidelbergu. Do projektu jsem

se přihlásil s obrovskou nejistotou, nedovedl jsem si představit měsíc ve společnosti naprosto

neznámých lidí. Zvlášť když ostatní byli v podstatě z celého světa – z Japonska, USA, Austrálie, Francie,

Ukrajiny, Izraele a Německa. V tomto projektu jsme byli aktivně začleněni do vědeckých týmů po

celou dobu projektu.

První týden jsme absolvovali workshop, jak provádět základní operace v laboratoři a vytvoření a

publikování vlastní prezentace pro vědeckou obec. Po týdnu jsme mohli konečně začít pracovat

naostro v laboratořích. Do týmu jsem byl přidělen do DKFZ – Německé centrum pro výzkum rakoviny

spolu s Laurel z USA. Náš tým se snažil změnit životní cyklus rakovinných buněk, aby buňky také

umírali.

Během tří týdnů jsme chovali vlastní linie rakovinných buněk, vyzkoušeli snad všechny druhy

mikroskopů, zjišťovali účinky léků a v jaké koncentraci působí, měnili jsme genový kód a také zjišťovali

genový kód bakterií.

Hlavním jazykem projektu byla angličtina, pro mě to byla první velká zkušenost s angličtinou a

také „zjištění“, že bez angličtiny se moderní věda nedokáže obejít. Taky bylo zajímavé srovnání všech

přízvuků a jejich postupné rozšifrování – na začátku mi přišlo, že anglicky nemluví nikdo, ale po čase

jsem si je všechny dokázal přeložit. Stejný problém jsem měl s porozuměním vědeckým výrazům,

naštěstí jsem pracoval s Laurel, která mi naše zadání překládala do laické angličtiny.

Pokud se někomu namane šance zúčastnit se tohoto projektu, berte to všemi deseti a neváhejte ani

minutu. Je to obrovská zkušenost jak na poli vědeckém, tak na poli společenském ;-)