V pondělí brzy ráno jsme se sešli před školou. My, oni a ony. Přesněji V6. A, 2. A a paní učitelky Jungmannová, Beranová a Řehořová. Sešli jsme se, abychom mohli odjet na estetický kurz na Kaprálově mlýně (to je pro neznalé kousek od Brna).

Cesta do Brna byla dlouhá…, hlavně, když jsme se museli zastavit v Kutné Hoře a ve Žďáru nad Sázavou. Paní učitelky prostě chtěly, aby z nás bylo něco víc, než nekulturní barbaři, a tak se o to celý týden staraly.

V Kutné Hoře jsme navštívili tamní staré město a ve Žďáru se nám poštěstilo a provedli nás po velmi známém pěticípém kostele Jana Nepomuckého na Zelené hoře a tamější bazilice.

Večer na Kaprálově mlýně nás čekala přednáška o celé jeho historii a velmi chutná večeře. Tam jsme se taky setkali s posledním členem našeho vedení, fotografem Hiepem van Dongem.

Během kurzu jsme všichni měli vytvořit celkem tři fotky, autoportrét a dvě streetové z Vídně, a krátké animované video. Přípravě jsme věnovali celé úterý, na kdy nám učitelé připravili workshopy na různá témata, která by se nám mohla hodit. A navečer se do programu vpasovala i návštěva místní jeskyně Pekárny. Paní učitelky možná doufaly, že si nezapamatujeme cestu zpět a bude od nás v noci pokoj.

Středa se nesla v režii staré dámy Vídně…, kvůli které jsme museli velmi brzy vstávat. Jednoduše řečeno, dospávali jsme v autobuse.

Ve Vídni jsme se vyautobusili v Belvederu, kde jsme obdivovali krásy habsburského bohatství. A pro potěšení paní učitelek jsme předvedli velmi oblíbený zvukový deštík. Nikomu jsme nemuseli vysvětlovat, že nejsme ze zvláštní školy. Nikdo z nás totiž neuměl dostatečně dobře německy ani korejsky, aby byl schopný to případným turistickým zájemcům nejen z východní Asie vysvětlit. Dokonce jsme sklidili i malý potlesk.

Od Belvederu jsme se přemístili snad přes celou Vídeň k chrámu sv. Štěpána a Hofburgu, nakonec jsme se zájmově rozpůlili, abychom stihli Haus der Musik a Kunsthistorisches Museum. Muzea byla nejen záchranou od sluníčka.

Třešničkou na vídeňském dortu byla nakonec krátká podívaná na Hundertwasserhaus. Bylo to ve stínu, takže třešnička to byla svěží a velmi pestrobarevná.

Čtvrtek jsme měli prakticky celý na to, abychom vytvořili ve skupinách animovaná a ozvučená videa… a taky jsme se tam stihli slanit z jedné blízké sedmnáctimetrové skály. Pozor, včetně našich paní učitelek! Nikdo neumřel.

Pokud chcete nějakou radu ohledně natáčení videí, tak vám dám tuhle. Ať se budete jak se budete snažit, něco se při práci pokazí. Ať jsou to pomalé notebooky a nefunkční software, se kterým jsme se potýkali všichni a rvali jsme si z toho vlasy, nebo učitelky, jež stanovily ďábelský deadline a vyžadovaly jeho dodržení. Najednou to rychle nešlo, i když jsme si na editaci videa nechali i 5 hodin. Občas se také stane to, že najednou nefunguje úložiště, nebo že zmizí celé složky souborů. Ale i tak jsme to nakonec všichni zvládli (kupodivu nám zbyla i většina vlasů) a večer jsme si prohlédli práce a ohodnotili nejlepší filmeček.

V pátek ráno jsme opět celkem brzy ráno vstávali, uklízeli, snídali a řešili, že po vydatné noční bouřce nejde na mlýně pořádně voda.

Nakonec jsme se všichni dostali včas do autobusu a to stačilo na obměkčení učitelského srdce. Za takový výkon jsme získali informaci, že si kaprálská kuchyně pochvalovala naši pořádkumilovnost, vychovanost  a vzorné neplýtvání jídlem.

Cestou jsme se stavili v Litomyšli. Tam jsme si prošli historické město, a potom jsme kvůli horku zalezli do sklepa tamního zámku. No tedy, byla tam výstava sochaře Olbrama Zoubka, ale ten chládek byl v tu chvíli hlavní.

To, že jsme se opět stali performery snad nemusím ani říkat. Předvedli jsme cvičení v černobílém trikotu, tentokrát se nás ze zámecké zahrady dívala banda malých bavících se školkových dětí a jejich učitelek. Asi jsme je inspirovali, protože za chvíli se podobně organizovanému pobíhání po parku věnovali i oni a též si nás i vyfotili.

Domů do Jablonce jsme se dostali v pátek odpoledne a myslím, že můžu říct, že se náš estetický kurz vyvedl. Příroda i města byla krásná. A je mi moc líto všech dalších tříd, které místo toho, aby někam na týden jely, zůstanou na esteťák v rodném Jablonci.

Zuzana Osobová z V6. A