Známe jistě všichni ony tragikomické historky našich dědů, jak je jejich otcové s úmyslem naučit je plavat vhodili do tekoucí vody. Středověké metody? Vůbec ne!

Právě tohle nám totiž provedla učitelská dvojice Libor Behúl a Hana Behúlová při letošním výjezdu do spřáteleného města Kaufbeuren. Jen nás místo do vody hodili rovnou na nádraží rovnýma nohama do německých rodin. Hned druhý den ráno si nás ale vylovit nepřišli, neděle byla totiž takzvaný Familientag ­tedy den strávený s rodinou a s naším česky mluvícím vedením jsme se znovu potkali až ráno pondělní. Program celého týdne byl důmyslný a náročný, dovolte mi tedy vypíchnout jen několik zásadních a nejdůležitějších bodů:

­ V pondělí jsme ve škole dostali preclíky a šťávu (zadarmo), na radnici pak šťávu a baterku (taky zadarmo) a navštívili jsme lezeckou stěnu. V úterý jsme jeli hrozně dlouho autobusem bez Němců. Prvním cílem byla domácí horská výrobna sýrů. Následně nás vysadili u obří konstrukce dřevokovových mostů s výhledy, co se fotily snad samy (Nacional geographic ať pukne závistí) a za cenu znovu přesezených zadků z autobusu jsme zhlédli i nádherný zámek Neuschwanstein. Od té doby šetříme, poněvadž chceme taky takový.

­Ve středu jsme nahlédli do hodin německých kolegů. No škola jako škola…Mnohem zajímavější byla následná návštěva Lamahofu. Lama je slovo mezinárodní, a možná právě proto jsme se s lamami velice dobře spřátelili a nikomu se nechtělo bez své lamy odjet. Odpoledne jsme se vrátili do lanového centra, kde jsme společnými silami plnili úkoly náročné na týmovou komunikaci. Zábava hlavně pro francouzštináře!

Ve čtvrtek jsme opět zavítali do školy, kde nám kroužek robotonadšenců ukázal, jak naprogramovat legorobota a nechali nás i naprogramovat si vlastního. Náš hlavně zpíval. Ve škole jsme ještě zůstali a pan učitel Hiemer nám předvedl pár typicky bavorských zvyků. Šňupací tabák, pivo a tak podobně. Naše další kroky vedly za naší společnou historií do Neugablonz (Gablonz- Jablonec, vidíte?), kde jsme navštívili Jizerskohorské muzeum a cukrárnu.

V pátek jsme tedy krom celodenního smutnění nad brzkým odjezdem byli v horském muzeu. To mělo tři budovy na horské louce. V nejvyšší z nich jsme se najedli, pokochali výhledem na scenérii jak z reklamy na Milku a doklopýtali zpět k autobusu. Další zastávkou byly údajně vodopády. Po kilometrové cestě lesem jsme potkali dvě osvěžující spršky. Budem je muset vzít na vodopády Jedlové. No a co by byla návštěva Německa bez nákupů? To nevíme, protože my jsme v nákupním centru svou cestu završili. Následovala už jen večeře v Chýši jedové a dál… No večer plný loučení.

Sobota byla náročná. V osm ráno utřít slzičky, v sedm večer padnout v náruč uslzeným rodičům. Mám-­li tedy mluvit za sebe, výlet se skutečně povedl, a už se těším na německou návštěvu u nás.