Představte si tuto situaci: z původních čtrnácti hráčů nominovaných na florbalový turnaj vám jich zbyde jen několik málo. Většinou z důvodu neodmítnutelné nabídky a neodolatelné touhy namísto honění se za bílým míčkem si raději napsat jednu nebo i více písemných prací.

Na poslední chvíli tedy doplníte nominaci několika šikovnými chlapci z jedné třídy (sexta) a tušíte, že tohle nedopadne dobře.

Když si ráno na nádraží spočítáte, že ze sedmi hráčů postavíte jednu pětku, brankáře a na střídání zbyde jen jeden hráč místo obvyklých sedmi až deseti, nejhorší očekávání se začínají naplňovat. Randovka vždycky bojovala o vítězství a teď takováhle ostuda! Už ten nástup – všechny týmy v počtu Calverova vojska a mezi nimi jen sedm statečných z Randovky.

No co, tak rozum do hrsti. Jak to říkají v televizi? “Řekneme si v šatně, míček je kulatý, půjdeme od zápasu k zápasu, … “. To je ono – půjdeme od zápasu k zápasu a budeme doufat v zázrak, třeba úplně všechno neprohrajeme.

A pak to přišlo: první zápas s průmyslovkou – nádherná remíza (už to nebude nula), druhý zápas s tanvaldským gymnáziem – vítězství (máme splněno), třetí zápas – nemáme! Utkání s Balvanem je (vždycky) “o všechno” :-). A “všechno” se splnilo! Vítězství nad Balvanem a před námi poslední zápas proti “Smetance”. Zpočátku trochu (hodně) nervy, ale nakonec se neuvěřitelné stalo skutkem. Sedm statečných bojovníků přemohlo čtyři Calverovy bandy a dokázalo, že na množství nezáleží. Rozhoduje kvalita, inteligence, bojovnost a jak to říkají v té televizi? Jo, SRDÍČKO!

A to nejdůležitější – kdo je těch sedm statečných bojovníků? Největší opora v brance – nepřekonatelný Kuba Vltavský, skvělá obrana – Dušan vodička (jediný “nesextán”) a Marek Šoul, v útoku skvělý “není Bali – je Andi” Hašlar, brilantní technik hole Vláďa Vykoukal, hokejista Jirka Klimánek a šoumen Mára Sýkora.

Hoši děkujeme a to SRDÍČKO si zapamatujte.

Petr Jandera