V pátek 8. června jsme my 2. A přežili, vzhledem k panujícímu vedru, fyzicky náročný přesun k vlakovému nádraží v Jablonci nad Nisou, zároveň došlo i k jakémusi přesunu časovému, neboť jsme se náhle ocitli o 100 let zpět, a to v doslova v kůži československých legií za 1. světové války.

Hned na úvod jsme byli přivítáni několika legionáři v dobových uniformách, ujal se nás průvodce a znalec vlaku, abychom hned zhlédli  krátký dokumentární film a zažili trochu nehnutého vzduchu v přeplněném vagónu. Bodrý a jadrný legionář – průvodce se nám pak hodinu a půl zaníceně věnoval, vysvětlil nám strasti života legií operujících na území tehdejšího Ruska, viděli jsme vagóny, v nichž bydleli řadoví vojáci, tzv. těplušky. Pro porovnání jsme spatřili i velitelský reprezentační vůz, naopak nás trochu uzemnil vagón zdravotnické pomoci, kde jsme viděli v jakých podmínkách lékaři ošetřovali zranění, jak vypadaly operace a nástroje,  operovalo se často bez narkózy. Používali pouze alkohol pro opití raněného jako anestetikum.

Zaujal nás i poštovní vůz, kancelář, kde vládl skutečný pořádek, za celou dobu prý nebylo ztraceno žádné psaní, či balíček, pouze tři balíky při jakési překládce vypadly do moře. Obzvlášť autenticky působil obrněný vůz s vojenským vybavením, např. kulomet Maxim (podle vynálezce Maxima, jenž byl autorem i dnes hojně užívaného vynálezu –splachovacího zařízení).

Život legií nebyl jednoduchý a uvědomili jsme si, jak byli stateční a oddaní vlasti.

Přežili jsme!

Třída 2.A