Tak mě tady znova máte. Loni mě to psaní chytlo, tak se letos bez přemlouvání a pro velký ohlas podělím o zážitky z kurzu.

Protože kurzy probíhají s železnou pravidelností místa a programu, zaměřím se na jedinečnosti pobytu. Zase se sešla stará dobrá parta instruktorů. Letos však hostoval i milovník map p. Báča.

Pondělí a úterý: Pan Jiránek pro naše kola připravil nové depo. Přesto jsme se ranním přendávacím rošádám nevyhnuli. V rámci prvních dvou dnů jsme opět prolétli Oybinem, propluli Kristýnou, vyšlápli Sedlem a ztekli vrchol skal. Navzdory dešti, navzdory větru.

Poem

Na večeři v Áčku to byl kvas.
V pondělní vyprážaný rezeň, v úterý špagety z Boloně zas,
po úterní Itálii jistila to Čína.
Ve čtvrtek to jsme se měli
– vepřo, knedlo – tuplované zelí.
K večeru tváře rozzářil Mistr jednou sirkou.
Na kytáru píseň pěli – Jana, Milan i Pepíček s Mirkou.

Středa ve znamení kopřivové kůry při hledání lampionků orienťáku. Zejména „vodoteč“ nám všem dala zabrat. Klíšťata měla pré. Cliffhangeři se zapsali do vrcholové knihy na věčnou paměť. My ostatní jsme se oddali vodním radovánkám.

Ve tři hodiny se zaleskly čepele útočných nožů bojovníků. Z výcviku jsme odcházeli nadšeni s červenou jamkou na krku. U vody se nafukovaly potápěčské žakety pýchou nad odvahou mnoha dobrovolníků, kteří se pod vedením žabích mužů vydali hledat slibovaný vrak z II. světové. Zase marně.

Obavy z blížícího se cyklistického celodeňáku se snažil rozptýlit precizní přednáškou vedoucí kurzu Petr Jandera, veterán, triatlonový.

Čtvrtek. Je to tady. Začnu jedničkou. P. Jandera, L. Titěra a jich flotila vyráží směr Oybin, Hvozd, Luž, Jedlová a zpět. Aby setřásli druhé družstvo, cestou na Hain se snažili kličkovat. To však nevedlo cíli. Druhé družstvo svižným tempem M. Podoubského první etapu vyhrálo. Morál jedničky se pokusil povzbudit L. Titěra vyhlášením odměny šumivého moku (Kofola) na Jedlové pro každého, kdo bez doteku vyjede smrtící stoupání. Z 16 cyklistů platil polovině. Pěkné. Oproti loňsku však dorazili s mankem 26 km.

Dvojka najela příjemných 60 km ve stopách jedničky bez vrcholových výšvihů. Trojka překvapila. Respektive vedoucí p. Báča překvapil trojku, když ráno s kamennou tváří oznámil změnu trasy. Kilometráž stejná, výškový profil nikoliv. Trochu to připomínalo Zátopkovo „Když nemůžeš, přidej.“ Přijato s rozpaky.

Pátek. Závody u vody. Čtyři družstva. Start. Volejbalový rozstřel, šipka z mola, kraul. Stop. Gundersen. Start. Běžec utíká naproti cyklistovi. Ten pokládá kolo, běží, kolo jede, cyklista běží. Už to vlastně není cyklista. Je to běžec. Běžec je cyklista. Kolo je kolo. Cíl. Pyramida z lidí. Ruce vzhůru… Chápete to? To se musí prožít…

Vyčerpaní závodníci jdou na vyhlášení výsledků. Vítězové jsou vlastně všichni. Ztracené síly dopují vyhranými sladkostmi. Jde se balit. Opouštíme tábor s rodiči. Jedeme domů. Nechce se věřit, že to tak rychle uběhlo…