V týdnu od 29. února do 4. března se třídy V6.A a 2.A zúčastnily pod vedením hvězdné sestavy učitelského sboru – pana Jandery, Podoubského, Blahouta, paní Sacherové a Krupčíkové – lyžařského výcviku.

V pondělí ráno jsme všichni nadšeně popadli sjezdové lyže a radostně s nimi plnili vlak na jabloneckém nádraží, ovšem třeba takový pan průvodčí už naše nadšení jaksi nesdílel. Dojeli jsme na Tanvaldský Špičák, kde jsme si věci uložili do ski servisu, ve kterém nás uvítala obsluha neméně příjemná než ranní pan průvodčí, a jali se nazout do naší zimní výbavy. Dle našich lyžařských dovedností jsme se rozdělili do čtyř skupin, přičemž každé ze skupin velel jeden z profesorů. Následně se již každá skupina samostatně věnovala buď pokusům udržet se na lyžích déle jak 5 minut bez pádu, nácviku carvingových oblouků, nebo všelijakým „zábavným tríčkům“. Ve 14.00 jsme se famózně unavení a s famózně zmrzlými končetinami odebrali zpět do Jablonce.

Úterní den byl velice náročný, ale také velmi zajímavý. Ráno jsme všichni naskládali běžky do přistaveného autobusu, na místo přesně tento autobus zaplnili a jeli směr Harrachov – sklárna. Tam jsme obdrželi pracovní listy, které jsme během prohlídky pečlivě vyplňovali, aby je následující týden mohl pan Podoubský vášnivě oznámkovat. Prohlídka byla velmi interesantní. Dívali jsme se na výrobu skleniček, vše poctivě zapisovali a nejednou se nám i naskytla možnost pohovořit si s nějakým tím sklářem. Pan Podoubský si dal s pracovním listem opravdu záležet, neboť například při zjišťování sklářského slangu nám nebyli ani skláři schopni odpovědět a strýček Google na tom nebyl o nic lépe. Podívali jsme se i na techniky broušení a tématicky navštívili tamější lyžařské muzeum, ve kterém nám výklad poskytl pan Jandera. Po novými znalostmi překypujícím dopoledni jsme znovu naskákali do autobusu a nechali se dovést do polských Jakuszyc. Tam jsme měli v plánu se rozdělit do pěti výkonnostních skupin dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, ovšem po tom, co jedna skupina obsahovala 3 studenty a další naopak 22, nám pan Jandera naši společnost značně přeorganizoval. Následně tedy každá skupina absolvovala okruh dle svých možností a nutno podotknout, že přestože nám počasí moc nepřálo, stopy byly krásně upravené, jelo se naprosto parádně a atmosféra nastávajícího závodu podobnému Jizerské padesátce krásně umocňovala celkový zážitek.

Ve středu nás čekal celodenní výcvik na sjezdových lyžích, opět na Tanvaldském Špičáku. Již se trochu projevila únava při vnímání našich učitelů, neboť nejeden student nebyl schopný trefit ten správný vlak. Když jsme se však všichni shledali, proběhlo jen malé přeřazování ve skupinách a dopoledne jsme opět pilně trénovali náš carvingový styl na tamějších sjezdovkách. Když učitelé došli k závěru, že už máme opravdu hlad, povolili nám udělat nálet na nejbližší restaurace a dopřáli nám i lehkého oddychu. Odpoledne jsme již pokračovali volnějším tempem, neboť jsme si jezdili podle sebe a na libovolných sjezdovkách. Domů jsme se vraceli naprosto vyčerpaní, však plni nových dojmů a zkušeností.

Ve čtvrtek ráno jsme úspěšně obsadili celé dva autobusy 101 a nechali se vyvést na Bedřichov, kde jsme se opět rozdělili do čtyř skupin. Vzhledem k počasí nikdo nevěděl, zda si nemazat nebo namazat a hlavně čím namazat. Ať tak či onak, většina studentů stejně později litovala, neboť teplota pořádně nepřála ani jednomu. První skupina pod velením koho jiného než pana Jandery za celý den přejela Jizerky až do Harrachova, odkud se vrátila vlakem. Zbývající tři skupiny jely všechny podobný okruh – z Nové Louky jsme jeli na Hřebínek, poté projeli přes Krásnou Máří a Tetřeví boudy a přes Čihadla, Rozmezí a Kristiánov dojeli zpět na stadion a vrátili se asi o 3 hodiny dříve než první skupina. Panu Janderovi nezbylo než svou první skupinu utěšovat slovy, že ti, co byli jen v okolí Bedřichova, jistě nemají tak skvělé zážitky.

V pátek se každý mohl rozhodnout, zda stráví poslední den výcviku na běžkách či na sjezdovkách. Vzhledem ke sportovnímu nasazení většina nyní již skvělých lyžařů volila sjezdové lyže, i přesto se však panu Janderovi podařilo nalákat hrstku studentů na běžky. Tato skupina se potom již nadšeně oddávala zvoleným cestám bez jakékoli stopy s oživením jizerskohorskými rašeliništi, u kterých pan Jandera pečlivě dokumentoval naši snahu přebrodit rašeliniště na běžkách. Nakonec jsme navštívili Slovanku, objeli Josefodolskou přehradu a přes Kristiánov se dostali zpátky na Novou Louku. V autobuse jsme si potom velmi příjemně pohovořili s dalšími cestujícími na téma „máte přece ski busy“ a telefonicky se spojili s našimi přáteli ze Špičáku. Ti si také nemohli vynachválit páteční počasí, avšak náladu jim trochu kazily masy lidí, které si taky přišly zalyžovat, takže trávily dlouhé minuty ve frontách.

Je až neuvěřitelné, že jsme celý lyžařský kurz všichni přežili ve zdraví a je ještě neuvěřitelnější, že ho dokonce v psychickém zdraví přežil i učitelský sbor. Myslím si, že přestože jsme nikam nevyjeli a na lyžařský kurz pouze dojížděli, opravdu se moc povedl, všichni jsme si to moc užili a tímto bych také jménem obou dvou tříd chtěla poděkovat všem učitelům, kteří se s námi dost a dost natrápili, za jejich nekonečnou trpělivost a silné nervy, a za to, že neztráceli naději, že se jim z nás podaří udělat opravdové lyžaře.