Týdenní exkurze kvinty

Teror, zábava, nebo zkrátka užitý naučný týden se třídou v přírodě?  To vše nám objasnila Pavlína Mrákotová a Kateřina Stuchlíková z V5.A ve svém shrnutí z biologicko – zeměpisné exkurze.

V pondělí 18. 9. se tři kantoři s dvaceti nejodhodlanějšími studenty V5. A sešli v ranních hodinách u Chaty pod Bukovcem na Jizerce. Tam se odehrávala cyklistická část kurzu, kterou jsme ovšem zahájili pěším výletem na horu Bukovec. Důležitým detailem tohoto týdne je, že jsme měli k obědu řízek. Proč? To se dozvíte, když budete pokračovat ve čtení…

Odpoledne jsme vyrazili (zatím s úsměvem) na první cyklistický výlet. Hned v první zatáčce u chaty Pyramidy, která je nešikovně prudká, došlo ke ztrátám. Náš spolužák Vláďa upadl díky nešťastnému spojení vysoké rychlosti a leknutí se spolužačky padající před sebou. Byl nucen odjet domů a v cyklistické části kurzu již nepokračovat (opět se k nám přidal do Sedmihorek). Pokračovali jsme v cestě a zastavili jsme u rašeliniště nedaleko osady a porušili zde ze studijních důvodů pár zákonů. Než jsme dojeli na další zastávku, tak si počasí usmyslelo, že nám hned první den kolo znechutí. Začalo pršet a ⅔  cesty jsme jeli promočení jak hadr na podlahu. Jelikož jsme nebyli tempově vyrovnaní, ti rychlejší museli čekat na ty pomalejší a docházelo k tomu, že skupina rychlejších začínala být z toho čekání promrzlá a opadávala chuť vůbec pokračovat v cestě. Nebýt borůvkových knedlíků k večeři, tak by naše gymnázium asi přišlo o pár studentů.

V úterý 19. 9. jsme se vydali na celodenní výlet. Oproti dnu předchozímu nám počasí přálo. Po vydatné snídani jsme se na kolech vydali na ornitologickou přednášku na druhou stranu osady. Ta nám zabrala asi půl hodiny a poté začalo to pravé “dobrodružství”. Vyšlápli jsme k Bunkru a pokračovali dál na vyhlídku na Vlašský hřbet, kde jsme se asi hodinku zdrželi kvůli prezentacím, tudíž účastníci, co už ztráceli síly, je opět nabrali a mohli jsme se vydat dál po Jezdecké cestě, přes soušskou silnici k Protržené přehradě. Zde jsme se opět zdrželi, vybrali samoobslužný bufet a pokračovali dál opět do kopce na Čihadla. Tam se hrstka účastníků, co povětšinou ze zdravotních důvodů nebo kompletního vyčerpání odpojila a už upalovala směrem k chatě. Zbytek navštívil Čihadla, sedlo Holubníku, pomníček Bílá Smrt a pokračovali směrem na Točnu a Krásnou Máří. Zde jsme shlédli výhledy, zanadávali si na polské elektrárny, pořídili slušivé foto a už jsme jeli kolem Smědavské hory zpátky na Smědavu, tam byla poslední delší zastávka, kde jsme nabrali síly na závěrečné stoupání po Promenádní směrem zpět k chatě. Každý má na tento výlet jiný pohled, ale dle mého názoru se celkově povedl. Po večeři přišli páni hvězdáři, prošli jsme přednáškou, přes dalekohled jsme shlédli Saturn, Mléčnou dráhu, spoustu souhvězdí a skoro jsme mohli jít s klidem spát. Ovšem ne vždycky vyjde vše podle našich představ, takže náš večer “obohatila” návštěva záchranné služby, ale všechno se naštěstí nakonec vyřešilo a nám i učitelům se dostalo zaslouženého odpočinku.

Ve středu 20. 9. jsme se museli dostat do Jablonce. Z předem zmíněných zdravotních důvodů nás jelo na kole už jen sedmnáct. Hned na třetím kilometru při stoupání od Bunkru došlo k prvnímu defektu. Ovšem studenti gymnázia si poradí se vším nebo minimálně umí zaúkolovat někoho, kdo je “zkušený servisák” a tak jsme během deseti minut mohli pokračovat s nově vyměněnou duší. Sjeli jsme směrem ke Smědavě  a vystoupali na Knejpu, odtud na Rozmezí. Kvůli časovému omezení jsme byli donuceni vynechat Kristiánov a zkratkou jsme jeli rovnou k přehradě v Josefově Dole, kde jsme museli řešit další defekt. Holt bylo znát, že treková kola to v tom terénu moc nezvládají… Podívali jsme se do nitra hráze, okusili stálou teplotu vody čtyři stupně v nejnižším bodě. Pak jsme se přes Hrabětice a Jindřichov vrátili do Jablonce k přehradě a následně zamířili ke škole. Na 2 hodiny jsme měli rozchod, posbírali síly, najedli se, z části vyměnili učitelský dozor i spolužáky a vypravili se v celkovém počtu dvaceti lidí vlakem do Sedmihorek. Po ubytování v kempu jsme měli už jen večeři a volno. Na nic jiného už většina z nás neměla sílu.

Ve čtvrtek 21. 9. jsme se již odpočatí šli podívat do okolí, navštívili Arboretum Bukovina. Jelikož tam s námi byla paní učitelka Rýdlová, tak jsme ho proběhli jakousi tradiční formou ”orienťáčku”, poté navštívili Adamovo lože a Myší díru. Nezapomněli jsme ani na řadu místních vyhlídek ve skalním městě. Dostáváme se k zajímavému bodu, o kterém jsme mluvili už na začátku – copak bylo k obědu? Borůvkové knedlíky, pro změnu. Odpoledne jsme měli komentovanou prohlídku skalního města s názvem Po dni moře, kde jsme si zahráli na vodu a písek a ukázali si, jak vznikly pískovce. Pak jsme se rozdělili do pravěkých rodin a šli lovit mamuty. Na závěr jsme si poslechli pohádku o Čertově ruce. Zní to zvláštně, my víme, ale tak co. Aby náhod s opakovaným jídlem nebylo málo, měli jsme k večeři opět řízek… Když se setmělo, absolvovali jsme ještě přednášku o místních sovách, prošli “houkacím” konkurzem a šli si “povídat” se sovami do terénu, ale bohužel měli nekomunikativní náladu, takže jsme vedli jen monology.

V pátek 22.9. jsme se ve čtvrt na deset vyklidili z chatek, udělali malou procházku, při které jsme navštívili všechny prameny lázní Sedmihorky, předčasně se naobědvali a uchýlili se k odjezdu. Cesta vlakem už byla klidná a bez problémů, a tak jsme se mohli v Rychnově s úsměvem na tváři rozejít.

Zde náš kurz končí, myslím, že jménem V5. A, i když necelé, můžu prohlásit tento kurz za velmi poučný a užitý. Možná by v Sedmihorkách mohli dávat větší porce jídla, ale to je třeba jen náš dojem.

Tímto také chceme mockrát poděkovat za bezmeznou trpělivost všem členům učitelského dozoru a doufáme, že je to s námi bavilo natolik jako nás s nimi. A všem studentům, které tato exkurze čeká v příštích letech bezprostředně doporučujeme jet, rozhodně to stojí za to.

Pavlína Mrákotová a Kateřina Stuchlíková, V5. A