Během středy 14.2. se třída V7.A vydala do Prahy za kulturním obohacením ve formě divadelního workshopu a následného představení.

Kolem 9. hodiny jsme přijeli do centra, kde jsme obdivovali krásy Prahy, s nimiž nás náš pedagogický doprovod s vášní seznamoval. Dozvěděli jsme se kupříkladu, kam chodí herci na oběd bezprostředně po skončení zkoušky, tudíž je možné zahlédnout je stále v divadelních kostýmech.

Po procházce Prahou jsme pokračovali ke Stavovskému divadlu, kde nás vlídně přivítala paní Daniela von Vorst. Nejprve jsme se usadili do kruhu, představili se a naše cesta za netradičním poznáním dramatu Manon Lescaut Vítězslava Nezvala mohla započít.

Prvním úkolem bylo nakreslit, jak si představujeme romantického hrdinu, včetně jeho emocionální stránky. Cílem této činnosti bylo charakterizovat si postavu rytíře Des Grieux. Další zadání znělo napsat slova nebo slovní spojení k větě: „Láska je …“. V tu chvíli se již draly na povrch naše poetické duše a s nadšením jsme se metamorfovali v básníky.

Romantického hrdinu jsme měli, kde ale sehnat jeho milou? Byli jsme tedy vyzváni, abychom ztvárnili situace, kde a jak se v dnešní době mohou dva lidé seznámit. Toho jsme se zhostili s vervou, ovšem poté následoval přesun do 18. století a náhle seznamování nebylo tak prosté. To už jsme se pomalu ocitali v kůži Manon z Arrasu a jejího rytíře.

Potom jsme dostali část textu z dramatu k doplnění. Naše básnické nadání opět nezklamalo a někteří z nás byli schopni zařadit i slovo „líh“ do rýmu. Dále si každý vytáhl krátký úryvek z dramatu a měli jsme jej zařadit do jedné z fází ve vztahu – seznámení, velká zamilovanost, kompromis a krize. Tímto způsobem jsme se ještě více sblížili s dějem a začali ho chápat.

Následoval krátký kvíz, který se sestával z otázek jako: „Koupali byste se se svým partnerem nazí v řece?“ nebo „Zazpívali byste svému partneru píseň a zveřejnili ji?“.

Nakonec jsme řešili otázku nevěry. Každý anonymně vyjádřil svůj názor na to, co považuje za nevěru a jak by nevěru obecně definoval. Naše setkání skončilo upozorněním, abychom představení nesoudili pouze černobíle.

Po obědě jsme vyrazili do Goetheho institutu, kde na nás milý pán začal chrlit německé věty, které především francouzskou část výpravy příliš neoslovily. Naštěstí však naši němčinou políbení spolužáci neváhali a hbitě pro nás překládali. Po chvíli se situace zcela vyjasnila a rétor plynule přešel do angličtiny.

Zde nás čekal unikátní zážitek. Pomocí virtuální reality jsme se ponořili do světa Řehoře Samsy z povídky Proměna od Franze Kafky a vyzkoušeli jsme si, jaké je probudit se jednoho dne jako hmyz. Je až nepopsatelné, do jakých detailů byl Samsův pokojík vyveden. Jako Řehoř jsme se dokonce mohli dívat z okna na virtuální domy nebo vidět sami sebe v zrcadle jako hmyz se všemi náležitostmi. Naším úkolem bylo najít klíč, abychom se dostali z pokojíku, což se však ukázalo jako velmi náročný úkol, když uvážíme přebývající končetiny a absenci chápavého palce.

Po této ohromující zkušenosti se již den chýlil k večeru a my se vydali k Národnímu divadlu. Když jsme vstoupili do sálu, žasli jsme nad dechberoucí výzdobou. Mlčky jsme obdivovali malby na stropě, obrovský lustr, oponu a další. Po pár minutách nám byl zvukovým signálem oznámen začátek představení. I přestože jsme měli lístky „za pár kaček“, ukořistili jsme krásná místa uprostřed galerie a viděli jsme veškeré dění na jevišti.

Svůdná šestnáctiletá Manon má být převezena do kláštera, aby dále neohrožovala čest svou i své rodiny, abbé Des Grieux se ji však rozhodne unést a žijí spolu. Jejich soužití však není klidné, jelikož Manon má ráda přepych a když jejímu milenci dojdou peníze, neváhá se obrátit na jiného, přestože její srdce patří abbému. Zde můžeme vidět konflikt mezi definicemi nevěry obou milenců, na kterou nás odkázal workshop. Manon se necítí nevěrná, protože dává abbému věrnost srdce, ovšem abbé vyžaduje i věrnost těla. Jejich vztah se více a více zostřuje vlivem vedlejších postav, až se nakonec stane zhoubným.

Provedení dramatu bylo skvělé, kulisy a kostýmy nás ohromně uchvátily. Jedna z nejkrásnějších scén byla ta, kde se milenci nacházeli v pokoji vytapetovaném mračnou oblohou a jejich kostýmy včetně obuvi měly stejný motiv.

Na závěr bychom chtěly mockrát poděkovat vedení školy, paní učitelce Řehořové a paní učitelce Tulpové za umožnění této nevídané příležitosti. Zažili jsme velice nevšední aktivity a můžeme si troufnout říct, že to byl zážitek na celý život, na který jen tak nezapomeneme.

 

Michaela Kopalová, Lucie Nguyenová – V7.A