Návštěva Klementina V7.A

Návštěva Klementina V7.A

Úryvky z ručně psaného cestovního deníku studenta septimy, který byl nalezen zapadlý za piáno v expozici Werichovy vily. Pojednávají o kulturně-vzdělávající exkurzi do Národní knihovny České republiky a do Werichovy vily samotné.

7:15 – Jablonec, Randovo gymnázium -Mrzne, až praští. Přijíždí očekávaný autobus. Nakládáme mrazem praštěné

 

7:20 – stále Jablonec – Vyrážíme. Postarší Karosa svými jemnými otřesy připomíná koráb. Kymácení této bárky, na vlnách neznámých vod, uspává velkou část posádky studentů septimy. Kurz Praha. Vychází slunce.

 

9:32 – Praha, Malá strana – Se skřípotem se otevřou dveře autobusu, dovnitř vtrhne smog. Cestující se, jemně přidušení, dostávají ven z autobusu. Dle základních instinktů se snažíme přejít silnici. Málem neúspěšně.

 

9:51 – Praha, Mostecká ulice – Moře lidí. Topíme se. Tu vůně – cosi sladkého, tu neon thajských zákoutí, tu žebřík ležérně opřený o mosteckou věž. Tlak lidí sílí.

 

10:02 – Praha, Karlův most – Socha tří svatých. Upadla tu Tříska. Vedle komediant hraje na playback a nohou kreslí karikatury kolemjdoucích. Velmi vkusné.

 

10:15 – Praha, ta Větší strana – Přesná poloha u brány Klementina. Klepeme. Bušíme. Neotvírají.

 

10:20 – Praha, Klementinum – Nacházíme správný vchod.

 

10:30 – Praha, Klementinum – Zjevila se dáma. Nikdo jiný než knihovnice. Ale knihy u sebe nemá. Chce abychom ji následovali. Následujeme. My bláhoví.

 

10:43 – Praha, Klementinum – Je to past! Malá stísněná místnost. Promítačka. Plátno. Chraplavé reproduktory. Deset let starý dokumentární film. Knihovnice se podle usměje.

 

11:45 – Praha, stále Klementinum -Promítačka dovrčela. Vytržení z tranzu. Knihovnice se stále usmívá. To nevěstí nic dobrého.

 

11:48 – Praha, tamtéž – Knihovnice nám ukazuje chodbu.

 

11:55 – Praha, stejné místo – Knihovnice nám ukazuje chodbu o patro níž.

 

12:10 – Praha, pořád tam – Konečně! Všeobecná studovna Národní knihovny! Knihovnice nám ukázala knihy. Zpoza stolu se nám směje světák. Jak jinak, než tiše.

 

12:46 – Praha, Klementinum exteriér -Úprkem z Národní knihovny. Opět zima. Zmrzlí, plni vědomostí. Drobečky od našich svačin nás vedou zpět přes Karlův most.

 

13:15 – Praha, Kampa – Kempíme na Kampě. Rušivý pláč Černých miminek. Werich nám z okna hodil klíče. Odemykáme si branku. Básník, zpoza záclon, hrozí pěstí.

 

13:33 – Praha, Werichova vila – Má to tu pěkné. I ze stropu klaunské úsměvy. Příběhy. Je to tu velmi Osvobozené. Nad námi kroky duchů herců, kteří sem teprve přijdou bavit obecenstvo.

 

14:00 – Praha, Werichova vila – Klavír se naJežil. Hudba stéká po schodech. Jako med. Přilepí a nepustí. A jen blázen by teď netančil.

 

(zde zápisky končí – pozn. redakce)

 

Z originálu přepsal J. Müller – V7.A