Děsivé svědectví…

Naše gymnázium nabízí velkou škálu zajímavých exkurzí během studia. Prohlídku koncentračního tábora Auschwitz, která se konala v pondělí 23.10.2017, považuji však za zcela výjimečnou pro svůj silně emotivní dojem. Osvětim byla největším německým nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem založeným během druhé světové války v Němci okupovaném Polsku. Exkurze vyžadovala znalost historického kontextu a z tohoto důvodu bylo v autobuse prezentováno několik referátů, které se okrajově či přímo dotýkaly holocaustu a Židů. K doplnění situace a k dokreslení pozadí sloužila také zastávka v Gliwicích, kde provedla 31. srpna 1939 speciální skupina příslušníků SS převlečených do polských uniforem přepadení polského vysílače.

Jen těžko se hledají vhodná slova, která dokáží vyjádřit hrůzy páchané v Osvětimi. Dvouhodinová prohlídka za vraty s nápisem „Arbeit macht frei“ přibližovala podmínky v prvním, starším táboře. Celý areál lemují ostnaté dráty, u kterých vězni často dobrovolně ukončovali své životy, které ovšem častěji vyhasínaly právě uvnitř areálu. Celý komplex tvoří několik cihlových budov, jež nyní slouží pro přiblížení historie Osvětimi. Uvnitř se nacházela například táborová ošetřovna, ženský a mužský tábor, tábor pro sovětské zajatce, stěna smrti a šibenice, kde byl v roce 1947 oběšen sám Rudolf Höss, velitel celého tábora. Dále hladomorna, blok číslo 10, ve kterém se páchaly nehumánní experimenty vedené krutými lékaři, například nejznámějším z nich – Josefem Mengelem. Poslední část k nahlédnutí byla spalovna, pro většinu lidí nejsilnější zážitek.

Druhá část probíhala v koncentračním táboře Auschwitz II., jedná se o rozšíření prvního tábora pro nedostatečnou kapacitu. V tomto táboře našlo smrt mnohem více vězňů, avšak v současnosti se z něj zachovalo velmi málo. Procházeli jsme jednotlivé části s tím nejvyšším respektem a s vědomím, že právě zde vyhasly miliony duší. Ačkoliv jsme tuto skutečnost vnímali, je těžké si uvědomit, že za tímto číslem se skrývají skutečné osoby, které měly rodiny, pracovaly, toužily, cítily, žily. Celý dojem tak ani zdaleka nelze srovnávat s výkladem ze školních lavic, kde není možnost cítit přímý kontakt s minulostí.

Natálie Šimůnková V8.A