…že by nový pár? Ale kdepak, to jsme si jen vyjeli za kulturním vyžitím!

Jako první pán „na holení“ byl na řadě Quasimodo, a to 8. listopadu již minulého roku. Zase z nás jednou šaty udělaly člověka, a tak jsme se kolem dvanácté hodiny vydali do našeho hlavního města vstříc kultuře.Začátek představení byl naplánován až na třetí hodinu, tudíž jsme nemuseli mít obavy, že bychom ho vlivem dopravních komplikací snad nestihli. S časovým předstihem jsme tedy dorazili do divadla Hybernia, kde už se tlačily zástupy lidí. Někteří z nás se však účastnili poněkud nepříjemné situace, kdy pár míst, na než jsme měli zakoupené lístky, bylo jednoduše obsazených. Překvapivě se na nich místo nás usadil zvukařský pult a rozhodně to nevypadalo, že by se v nejbližší budoucnosti hodlal pohodlných sedadel vzdát. To už pár pesimistických jedinců začalo pochybovat, zdali vůbec budeme mít kde se usadit. Vše se nakonec podařilo s úspěchem vyřešit. Pak jsme si tedy už mohli vychutnávat vskutku povedený muzikálový kousek, kde v hlavních rolích vystoupil například úžasný Jiří Korn nebo také idol dívčích srdcí David Kraus. Co se týče mě, kromě obdivuhodných pěveckých i hereckých výkonů v mužském podání, byla jsem unešena rovněž tanečními kreacemi, které v podobě přemetů či jiných gymnastických prvků předvedla koza Džali. Za zmínku také stojí ohromující animace, dotvářející atmosféru pařížského chrámu Notre Dame a jeho nejbližšího okolí. Jelikož se však jednalo o generální zkoušku, tak se náš potlesk na samotném konci, díky pověrčivosti herců, odezvy nedočkal. Nezbývalo tedy než se vydat zpět na sever Čech, do Jablonce. Náš kulturní žaludek byl po tomto výživném odpoledni zase na nějakou dobu řádně nasycen, proto jsme s klidem mohli vyčkávat na následující hody naplánované na 12.ledna nového roku, a to v podobě muzikálu Kleopatra…

Začátek představení byl opět načasován na odpolední hodiny, tentokrát však na prkna, která znamenají svět, do divadla Broadway. Dle mého však vnitřní vzhled Broadwaye, ve srovnání třeba s Karlínem nebo Hybernií, nelze řadit architektonicky, a tudíž i akusticky, k těm povedenějším. A samotný muzikálový kus, myslím si, také nepředčil předešlá očekávání, ba ani již zhlédnutého Zvoníka od Matky Boží. Možná také díky postavě kobry, která kromě do přiléhavého černého oblečeku byla „nacpaná“ téměř i do všech scén. Ale to je věc názoru, některým divákům oproti tomu zase pohybově učarovala.

Nicméně za ocenění jistě stojí perfektní pěvecké výkony, kupříkaldu v podání mladičké Gabriely Gunčíkové. Podle nejmenovaného zdroje to pro ni byla jedna z prvních velkých pěvecko-hereckých příležitostí. Po zahození trémy v úvodních minutách tedy posluchači mohli nechat svůj sluch napospas brilantním tónům vycházejícím z jejího hrdla, nejen při nejznámějším hitu celého muzikálu „Teď královnou jsem já“.

Pokud nechcete být ochuzeni alespoň po hudební stránce, následujte mé instrukce a kromě výše uvedené písně si poslechněte i nádhernou skladbu „Jsi tou, co svět rozdělí“, nazpívanou Tomášem Traplem, tentokrát však z Quasimoda. A v případě, že si vaše smysly již nechtějí nechat ujít žádný ze zvukových ani vizuelních požitků, či snad toužíte na okamžik zahodit masku kulturního barbara, jeďte s námi! Příště jsou na jídelníčku připraveni jako jedna z dalších delikates Bídnici.