Vzhledem k tomu, že na krajském přeboru škol v orientačním běhu 29. 4. se družstvo naší školy bodově dělilo o první místo s gymnáziem F. X. Šaldy, bylo téměř nutností se zúčastnit celostátního finále, které se konalo 8. 6. v Praze v Bohnicích.

Ve středu ráno jsme tedy ve velmi nadějném hvězdném složení – Alenka Linková (V7.A), Fíla Novák (V7.A), Míra Janeček (2.A), Naty Štemberová (2.A) a Šárka Knížková (V6.A) – naskákali do vozu společně s panem Papouškem, jenž měl tu čest na nás při této slavnostní události dohlížet. Na cestě jsme ze všeho nejdříve pročetli pokyny, které pravily, že se poběží na mapě Bohnice s měřítkem 1 : 5 000 a že se nemáme lekat hýkavého osla na farmě, což se ukázalo jako velmi užitečná informace. Poté jsme počali našeho řidiče oblažovat libozvučným zpěvem písní, avšak pan Papoušek z nějakého důvodu nesdílel naše nadšení a vypadal, že již teď má obavy, zda někomu z posádky tamější personál nenařídí, aby si pobyt v Bohnicích prodloužil. Cesta obecně byla velmi pestrá, zaujalo nás například TOI TOI auto se sloganem „Vaše hovna, naše radost!“, nebo když jeden ze členů naší posádky navigoval slovy zatočte tam, jak jede to auto (v momentě, kdy jsme se nacházeli na jedné z nejfrekventovanějších pražských silnic).

Po příjezdu a nutné prezentaci jsme prvně zaregistrovali, že pořadatelé se nějak nemohou rozhodnout, co za objekt je vlastně kontrola č. 75, tudíž to pro jistotu před startem třikrát změnili, zřejmě kvůli zmatení nepřátel. Následovala příprava zevnějšku, která probíhala sprejováním vlasů a důkladnou dekorací našich obličejů, bo kdyby se náhodou nezadařilo, je třeba, aby alespoň estetický dojem byl na jedničku. Nutno podotknout, že sprej se nakonec ukázal nebýt na vlasy, nýbrž na zdi, a neboť se někdo zmínil, že po aplikaci graffitového spreje na hlavu nám vypadají všechny vlasy, v návalu paniky, abychom s novým „sestřihem“ nezapadli mezi mužské osazenstvo kantorů naší školy, jsme neprodleně všechen sprej zoufale sundávali dolů.

Poté jsme se již ve slušivých randováckých dresech v předepsaných intervalech trousili na start a opravdu můžeme s klidem v duši podotknout, že se dařilo! Mapově závod nebyl těžký, ovšem byl dělaný jako parkový sprint, který pořadatelé trochu natáhli, tudíž to opravdu bylo o tom, kdo ze sebe při 30 °C dokáže vypotit maximum. Co se vyhodnocení jednotlivců týká, chlapci ve své kategorii, která zahrnovala přibližně 70 závodníků, obsadili krásné 20. (Fíla Novák) a 23. (Míra Janeček) místo a to opravdu s nevelkými ztrátami na vítěze, který je reprezentantem České republiky.

V kategorii dívek, kde jsme nalezly rovněž okolo 70 soupeřek, se Alenka Linková umístila na úctyhodném 13. místě, dále pak Šárka Knížková na 27. místě a Natálka Štemberová na 35. z důvodu zranění, neboť si během závodu udělala výron, avšak závod hrdinně doběhla s velmi dobrým časem. Už to, že nikdo z naší školy závod nediskl a všichni závod dokončili se zraněními neohrožující život, jsme považovali za velký úspěch, a když jsme se dozvěděli, že jako škola jsme skončili na 8. místě z 18 škol, naše radost neznala mezí. Velký podíl na tom má jistě náš pedagogický dozor, jenž nás přeúchvatně podporoval při závodě (doteď nemáme tušení, jak se dostal do prostoru závodu…).

Při odchodu ze shromaždiště jsme ještě panu Papouškovi vysvětlili, co že jsou to ty bílo-oranžové kusy látek visící na stojanech u domů a keřů, a jali se hrdinně opustit Prahu. Po cestě zpět se celé osazenstvo auta (díky bohu až na řidiče) odebralo do věčných lovišť, tudíž se již žádné zpěvy nekonaly, což podle nás pana Papouška jistě velice rmoutilo, ale bohužel byl závod velmi vyčerpávající a se spánkem se nedalo zápasit.

Tímto bychom chtěli poděkovat panu Papouškovi, který se s námi vůbec odvážil někde prezentovat a pochopitelně také za jeho perfektní podporu, trpělivost a víru v náš úspěch, dále paní profesorce Rýdlové, která i z nemocnice vše zařizuje a trpělivě nás trénuje a také všem trenérům z Tatranu Jablonec a Turnova, kteří v nás neztrácejí naději a vychovávají z nás stále lepší a lepší orienťáky.