Školní akademie pro mnohé z nás znamenala začít nacvičovat a učit scénář o mnoho dní dříve. Letošní školní akademie byla zaměřená na film, přesněji na parodii filmu, a dostala název Titanic. Neděli 17.12.2006 bych označil jako den D, tento den se mělo uskutečnit vystoupení, které se i později velmi vydařilo…

Pod vedením zkušené organizátorky prof. Jiřiny Řehořové se uskutečnila generální zkouška a abych pravdu řekl, nedokázal jsem si představit, že z tohoto chaosu dokáže vzniknout něco tak smysluplného a příjemného. Generální zkoušku jsme tedy zvládli, i když naše milá paní Řehořová vypadala na prášky. (no ono není divu, secvičit skoro 200 lidí, vytvořit scénář, říkat zvukařům a osvětlovačům, co mají dělat, to dá opravdu zabrat. A do toho všeho sehnat hromadu rekvizit…)

Okolo sedmé hodiny večerní startovala největší kulturní událost, pro mnohé i sportovní událost, roku. Na tomto divadelním představení se podíleli sami žáci naší školy, ale i někteří naši učitelé, nelze uvést jmenovitě všechny, dík patří třídám víceletého gymnázia (prima, sekunda, tercie, kvarta, kvinta, sexta, septima i oktáva :) a samozřejmě nesmíme opomenout i ostatní třídy jako je 2.A, 3.A a naši maturanti, samozřejmě naše profesory, paní Matoušovou nebo pana Blahouta.

Představení začalo proslovem, dnes už bývalého, pana ředitele Tulpy, který předa pomyslný klíč novému řediteli, panu T. Hofrichterovi. Za celou školu je nutno říci „Péťo, díky“ a dále byl představen nový tástupce ředitele pro studijní záležitosti, pan Libor Titěra.

Po tomto zdlouhavém úvodu, ve kterém bylo opravdu horko, se to konečně rozjelo. Samozřejmě, staly se nějaké chyby, sem tam nějaký ten text nebo delší časová prodleva, ale i mistr tesař se někdy utne, že? Čas běžel, vystoupení střídalo vystoupení, vše bylo poskládáno tak, že se nakonec ani žádný trapas neudál.

Bylo možno vidět nejrůznější taneční kreace, zpěv, hru na piáno či saxofon, individuální vystoupení v podobě stepu nebo skupinová jako labutí jezero či Bambini di Moskva.

Celá tato dvouhodinovka uběhla jako voda a zakončili ji všichni účinkující písní Zavři svá očka hnědá.

Obrovské ovace publika patřily samozřejmě i naší skvělé, vůdčí a hlavně neuvěřitelně schopné, i když je to blondýna, profesorce Jiřině Řehořové.

Tímto také děkujeme paní Rýdlové, která zapůjčila dceru, vypadala opravdu živě, takový malý andílek…