Celé to začalo v Rychnově u Jablonce nad Nisou u vlakového nádraží. Tam jsme
měli sraz a v devět hodin v pondělí 20. června.

Odtamtud jsme šli pěšky na Malou Skálu, kde jsme měli domluvený oběd
v restauraci. Celou cestu se kolem nás ozývaly hromy a bylo vidět blýskání. Naštěstí jsme
nezmokli, ale bohužel nás to nejhorší teprve čekalo.

Po obědě, ke kterému jsme si dali pizzu, jsme jeli na raftech do Dolánek, kde jsme
měli všechny věci a kde jsme měli spát. Pořád bylo zataženo, ale zima nebyla. Cesta
probíhala poměrně klidně, jen někteří měli problémy s cákáním vody a někdo zase
s vypouštěním vzduchu z raftu. Když jsme byli přibližně za půlkou, tak stejně všichni zjistili,
že se cákat mohlo, protože začalo pršet jako z konve. A bonus – kroupy. A tak se mezi pěti
rafty strhla opravdová námořní bitva. Učitelé neměli šanci zasáhnout, a tak rezignovali a
nechali nás řádit…

Po příjezdu do Dolánek jsme se převlékli, vybalili stany, ale už se schylovalo k
večeru, tak jsme si dali večeři u stánku, zapálili táborák a šli hrát večerní hry.
Na druhý den jsme měli naplánovaný pěší výlet na Malou Skálu do penzionu Křížky,
ale ještě před tím nás čekal program, který holky připravily pro kluky. Ten byl docela
zajímavý, ale hlasování o vítězi bylo trošku ovlivněné. Pěší výlet proběhl v pořádku, jen bylo
vedro a dotírali na nás agresivní cyklisti.

Když jsme dorazili do penzionu Křížky, dostali jsme oběd. Polévka byla velmi dobrá,
jediné, co bych vytknul, je, že se vývar moc nehodí do takového vedra. Druhé jídlo už bylo o
něco horší, protože kuchař asi nestíhal a všichni jsme dostali nedovařené brambory, ale
řízek byl dobrý.

Po obědě jsme vyrazili zpět do Dolánek. Cestu zpět jsme šli přibližně hodinu. Pak už
jsme si tedy jen sbalili a postupně vyrazili domů.

Tento výlet jsem si užil, rozhodně bych ho chtěl každý rok radši než skauty u
přehrady.

Ondřej Dutka V3.A