21 let spolupráce, 19 Randováků, 19 Němců, 7 dní, 2 učitelky a výsledek?

V sobotu 22.3. – na rok, měsíc a den přesně 182 let od úmrtí největšího německého básníka Johanna Wolfganga von Goethe, vyrážíme z Jablonce poznat jeho domovinu a přenádhernost jeho rodného jazyka doufajíce, že snad nekonečná cesta se pro nás nestane Utrpením mladého Werthera. Nebudu čtenáře napínat, přežili jsme a s přiměřenou dávkou štěstí nikoho neztratili. Poslední půl hodiny cesty, zmatek, doučování se základních německých frází, abychom neskončili u ověřeného „Ich heiße Kartoffel.“ a „Ein Schnitzel mit Bier, bitte.“ A pak už kaufbeurenské nádraží, tep daleko přes 200bpm, konečně uslyšíme své jméno společně se jménem svého Němce, první podání rukou a bez ohlédnutí mizíme jeden za druhým do, na týden, našich domovů. Nesmělost prvních okamžiků a více či méně úspěšné snahy o navázání konverzace celkem rychle překonáváme a dozvídáme se plán na nedělní „Famillientag“.

Neděle se oficiálně nesla v duchu rodinného dne, bohužel nám však nepřálo počasí, a tak ti, kteří přeci jenom zavítali obdivovat krásy japonských turistů a Neuschwansteinu mohli vesele „klepat kosu“, zatímco ti druzí se mohli příjemně vyhřívat v nedalekém aquaparku a hezky v teple přemítat nad krásou dní nadcházejících. Abych neunudil čtenáře k smrti svým rozvleklým vyprávěním a zároveň je neochudil právě o onu krásu dní nacházejících, popíšu ji ve zkratkách.

Pondělí – televizní a rozhlasová studia Bayerischer Rundfunk, filozofická debata na téma „Co bych udělal s penězi, místo abych si koupil kameru za 0,25mil €, všichni okouzleni hrou nadějné klavíristky Karin, Mnichov, sníh, kroupy, gentlemanská hra v kuželky, během níž Češi soutěží v tom, kdo bude mít na svém kontě nejvíce nul.

Úterý – prohlídka školy (ano, naše je hezčí), ti sportovněji založenější příjemně zaskočeni počtem/záplavou kol okolo budovy školy, přivítání všemi povolanými osobami v čele s místostarostou, všetečné dotazy, skupinková prohlídka překrásného historického centra města, skupinkové bloudění překrásným historickým centrem města, základna Luftwaffe, několikahodinové odloučení od milovaných mobilních telefonů, další všetečné dotazy, karaoke (ne, neumíme zpívat).

Středa – hodiny v německých třídách, Allgäuer Zeitung, Češi vděčnějším tématem než dění na Ukrajině, tiskárna, motivace k pokračování ve studiu aneb lepší se učit matematiku, než zbytek života skládat noviny, Rychle a zběsile (tentokráte bez P. Walkera a v motokárovém vydání), mezinárodní turnaj v šipkách a biliardu.

Čtvrtek – městské muzeum v Kaufbeurenu (Randováci ukazují, že dějepis je jejich silnou stránkou), konečně exkurze v pivovaru, bavorština naše zhouba, celkový počet pochopených vět se limitně blíží nule, neformální večírek, někteří se nesmazatelně zapisují do vzpomínek Kaufbeurenských.

Pátek – Mnichov, obdivování krás města, Mia San Mia, smutnoveselé loučení.
Návrat zpátky je těžký a snad jedinou polehčují okolností je nepřeberné množství zážitků a vidina dalšího týdne s „našimi Němci“.

Zdroj úvodního obrázku: http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AKaufbeurer_Altstadt.jpg