Stejný projekt, stejné obsazení, stejné nadšení, tentokráte však v české režii..

Jan Hřebejk, jakožto významný český režisér, je důkazem toho, že “zlaté české ručičky” něco znamenají, i co se režírování týče. Není tedy divu, že pod taktovkou Lenky Sejnové, Ivany Kabelové a Hany Behúlové, proběhl celý týden tak, jak proběhl, tedy oscaruhodně nebo minimálně lvahodně.


K programu jen stručně, protože popsat do detailu oněch nabitých šest dní by vydalo na celou knižní trilogii. V pondělí si naši němečtí partneři prohlédli budovu Randovky, společně s námi pak shlédli z ptačí perspektivy jak perlu Jizerských hor z jablonecké radniční věže, tak také podještědské velkoměsto právě z Ještědu. Tendence navštěvovat větší a větší města pokračovala i během úterní návštěvy Prahy stověžaté. Středa naopak patřila jiřetínské firmě Detoa, kde velké části studentů imponovala nejvíce postavička krtečka s kulichem, kalhotkami a konvičkou. Bohužel počasí se stalo naším Jidášem, a proto jsme neabsolvovali cestu zpět do Jablonce pěšky, nýbrž vlakem, abychom vypadali alespoň trochu oficiálně, a ne jak “zmoklé slepice”, pro přijetí primátorem Petrem Beitlem. Němci však nebyli ani tak okouzleni přivítáním a několika slovy o společné spolupráci Jablonce a Kaufbeurenu, jako spíše páternosterem, který je dokázal zabavit na několik desítek minut. Ve čtvrtek se počasí přeci jen trochu umoudřilo, a tak jsme si mohli naplno užít výlet do Českého ráje. Vypadalo to však, jako by nás čtvrteční počasí mělo jen poškádlit, aby hned v pátek mohlo znovu vyprovokovat k vytažení deštníků. Naštěstí se však většina programu posledního společného dne odehrávala v budově školy, kde byly pro “naše” Němce připraveny speciální hodiny. Pak už následovalo oficiální i neoficiální ukončení celé výměny, během něhož se přidali i studenti z předchozích výměn, což jen dokazuje, jak široký má celý projekt záběr a jak důležitou roli hraje. V sobotu nastalo, doufám ne poslední, loučení, slzičky, ne však krokodýlí, ukáply a bylo hotovo, konec, tedy alespoň prozatím.


Kdosi mi kdysi řekl, že bych neměl lhát a přehánět, poslechnu-li tedy, nemohu celou výměnu zhodnotit jinak než těmito slovy: ”Má oblíbená Francie a zájezd do Paříže promine, když přiznám, že právě byl/a , když ne překonán/a, tak alespoň dorovnán/a Austauschpartnerschaft s kaufbeurenským gymnáziem, jelikož právě tento projekt ve mně zanechá vzpomínky, které se budou řadit k těm nejlepším.”

Doufejme, že bude partnerství nejen mezi našimi městy, ale hlavně mezi školami vzkvétat a že se třeba někdy v budoucnu podaří navázat podobně vřelé vztahy i s dalšími gymnázii mimo naši českou kotlinu.