Dlouho očekávaný zájezd vypukl v pondělí 15. září večer, kdy jsme se sešli před školou a po povinném zamávání rodičům odjeli směr Švýcarsko…

Po nočním přejezdu Německem jsme se ráno ocitli u Bodamského jezera a úterý zahájili trajektem přes něj. Prohlédli jsme si ještě německé město Kostnice, tolik známé všem Čechům kvůli upálení Jana Husa. Pak už ale následovalo to opravdové Švýcarsko – zastavili jsme se v městečku Stein am Rhein, prohlédli jsme si veliké vodopády na řece Rýnu u města Schaffhausen a odpoledne strávili v hlavním městě Bernu. Tam jsme zahlédli místní symbol – živé medvědy, podle kterých je město pojmenováno, nebo dům, kde žil Albert Einstein.

Ve středu ráno jsme se z našeho ubytování v horském městečku Jaunu přesunuli k Ženevskému jezeru, kde jsme den zahájili prohlídkou hradu Chillon, který se stal inspirací nejednomu známému básníkovi – svůj pobyt zde vyrytým podpisem zvěčnil lord Byron. Zastavili jsme se i městečku Montreux, proslaveném především jazzovým festivalem, ale také Freddiem Mercurym, jenž zde pobýval před svou smrtí. K vrcholům středečního dne patřila prohlídka Olympijského muzea v Lausanne, která se musela líbit i těm, kteří ke sportu úplně kladný vztah nemají. Sbírka olympijských pochodní, ukázka medailí nebo dres českých hokejistů ze zlatého Nagana – to jsou jen příklady toho, co všechno jsme mohli vidět. Všichni plni dojmů nasedali do autobusu, a to nás ještě čekalo to, o čem se mluvilo už od pondělního odjezdu – návštěva čokoládovny Caillet i s ochutnávkou. Nejprve jsme absolvovali exkurzi do historie čokolády a pak už se jen mlsalo a nakupovalo. Copak to šlo odolat, když za cenu pěti čokolád dostanete jednu zdarma? Gastronomický byl i závěr středečního programu. Ten obstarala návštěva sýrárny La Gruyère. A zase se nakupovalo…

Ve čtvrtek ráno se už balilo a čekal nás pomalu návrat domů. Předtím jsme ale ještě stihli zhlédnout soutěsku řeky Aare, vyjet nejstrmější zubačkou na světě na vrchol hory Pilatus a prohlédnout si město Lucern i se známým kapličkovým mostem. Závěr obstaralo hlavní město Lichtenštejnska Vadúz a pak už se jelo až do rána do Jablonce.

Myslím, že celý výlet byl moc vydařený a doufám, že nikdo nelitoval, že se švýcarské dobrodružství vydal. Velký dík patří paní učitelce Vrajíkové, která jako vedoucí zájezdu měla vše bezvadně zorganizované.