Skoro maturanti z oktávy se na přelomu října a listopadu vydali do Anglie na vzdělávací pobyt, první svého formátu v dějinách Randovky.

Bydlení jsme totiž místo klasických komerčních ubytoven měli zajišteno v rodině Smithů, s panem domácím Chrisem Smithem – shodou náhod naším dozorujícím učitelem a angličtinářem. Zde však přidaná hodnota našeho výletu nekončí. Během pěti a půl dnů v Albionu nás totiž nečekaly jen tradiční výlety za monumenty a pamětihodnostmi, ale hlavně jsme měli možnost prohlédnout si několik britských škol a rozšířit si obzory o vzdělávání ve světě. Ale přeci jen, hezky popořadě.

Na ostrovy jsme dorazili před polednem (už po přetočení hodinek) 31. října, na Halloween. Po cestě na ubytování a zabydlení se jsme se vydali přidat k oslavám tohoto svátku, spíše tedy v pozorovatelské roli. Potkávat výzdobu před každým domem a malé i velké v kostýmech na ulicích bylo fascinující.

Další den, středa. Plán: Londýn. Počasí bohužel lehce komplikuje jízdy vlaků, nakonec se ale přeci do metropole dostáváme. Navíc počasí začalo přát a na nás za celý den zaprší jen během prvních dvaceti minut v srdci britského království. Ve městě, kde je pro nás Evropany na každém přechodu napsáno “koukejte doprava” tak máme volnost si to tu bez starostí prohlédnout, a že stojí za to. Ať už jde o známé monumenty jako Buckinghamský palác, Westminster, Trafalgar či Tower Bridge, nebo o malá, schovaná zákoutí a zážitky. Knihkupectví venku na nábřeží, schované pod zbytky starého kamenného mostu přes Temži; krásně hrající pouliční hudebníci; večeře s výhledem na zapadající slunce nad metropolí. Zážitků si vezeme opravdu dost.

Přichází čtvrtek a nás čeká návštěva první školy – střední Claverham Community College. Zde dostáváme nádhernou prohlídku od žáků samotných (v Anglii si totiž volí “head girl” a “head boy,” kteří pak různě vystupují za studenty v aférách školy), máme možnost vidět krásně vybavené učebny a na chvíli nás pouštějí nakouknout i do samotných hodin.

Po této prohlídce se přesouváme k druhé části dne, jíž je návštěva historického města Hastings. Začínáme obědem (v trochu schované restauraci, ale lepší burger snad nikdo z nás nikdy neměl) a poté se podél moře vydáváme na prohlídku města a hlavně zdoláváme kopec, abychom shlédli místní hrad, či to co z něj zbylo.

Navečer nás ještě čeká divadelní představení v místním divadle Stables. Navíc když se herci dozvídají, že jsme skupina studentů z východu, nabízejí a domlouváme, že po konci s námi ještě udělají otázky a odpovědi a prodiskutují názory na dílo, jež je příběhem o vině, nevině, a tenké hranici mezi dobrem a zlem. (“Doubt, a parable” – pro zájemce:)

Za chvíli už tu ale je pátek a my se vydáváme na návštěvu druhé místní školy, Bexhill Academy. I zde máme možnost vidět mnoho krásně vybavených učeben, i když tentokrát nás již provází pouze zástupkyně ředitele a přístup k učení je tu diametrálně odlišný, než na Clavorum. I tak je to ale velmi obohacující zážitek.

S koncem prohlídky se přesouváme směr Brighton, kde nás čeká prohlídka University of Sussex. Náš průvodce je sám student a rád zjišťuje, že tu spíše nejsme kvůli specifickému zájmu o tuhle školu, ale jako vzdělání o anglických univerzitách obecně, a on tak nemusí nic prodávat. Anglická univerzita je však opravdu parádní – od kolejí, přes vybavení, až po všechno co zařizuje tzv. Students’ union – kavárny, obchůdek, bary – místní kampus je na velmi vysoké úrovni.

Po univerzitě nás čeká samotné město, Brighton. Začínáme procházkou městem při dalším romantickém západu slunce, pokračujeme na molo. Tady si dáváme tradiční Fish and chips (sedne jak komu, mně takováhle porce jednou stačila…) a poté na chvíli navštěvujeme The Cricketers – nejstarší hospůdku v Brightonu, jež má kořeny už v 16. století a za ta léta dotáhla útulnost a příjemnost skoro k dokonalosti.

V sobotu je probuzení méně příjemné – prší, pršet bude, místy jsou záplavy. Náš původní program v podobě svátku Guy Fawkes’ night tal padá a my si místo toho užíváme den spolu na domě (a toho těstovinivého sálatu jsme asi fakt udělali trochu moc..).

A je to tady, neděle. Balíme a jedeme na letiště, odbavení, odlet. Z oken jsou vidět ohňostroje, které lidé ve včerejším mokru nevyužili. Máváme a loučíme se.

Na závěr bych tu rád ještě jednou za všechny zúčastněné rád poděkoval všem, díky kterým se tenhle výlet povedl. Panu Smithovi a rodině za nápad, organizaci a ochotu se nás ujmout, nechat u sebe doma a všem anglickým školám – Claverham, Bexhill i University of Sussex – že nás, pár studentů z nějaké malé země, přijali s tak otevřenou náručí. Byl to opravdu obohacující výlet a všichni doufáme, že jen započal novou tradici :))