Byl to obyčejný klidný zářijový den, když tu se do třídy 3.A vřítila paní Řehořová s jedinečnou nabídkou…

V Praze prý se koná výstava, jež nemá obdoby, jenže se pomalu chýlí ke konci. Ona prý jede se septimou a mají volná místa v autobuse, kdo by z řad naší třídy měl zájem, bude vítán. I našlo se pár odvážlivců a mezi nimi i já. Další týden ve středu už jsme tedy v osm ráno netrpělivě stepovali před školou a čekali na autobus.

Naše první kroky po Praze vedly k rotundě sv. Martina na Vyšehradě. Odtamtud jsme se za poutavého výkladu paní Řehořové a paní Jungmannové dostali až ke kostelu sv. Petra a Pavla a k přilehlému hřbitovu Slavín. Do novogotického kostela nám bylo dovoleno jen nakouknout, zato hřbitov jsme si prohlédli důkladně. Dostali jsme totiž za úkol najít co nejvíce známých osobností zde pohřbených. Také jeden náhrobek, jenž mezi ostatní nepatří. Osobnostmi se hřbitov jen „hemžil“ a ona nezapadající částečka byla Milada Horáková, kterou jakožto oběť komunistického režimu na tomto hřbitově příliš nechtěli.

To už nás ale začal mírně tlačit čas, takže jsme se přesunuli na metro a z Florence dorazili k Anežskému klášteru, který hostil onu unikátní výstavu „Tajemné dálky, symbolismus v českých zemích“. Symbolismus je pro nás aktuální látka v literatuře. Bylo tedy velice zajímavé pohlédnout na něj i v rovině umění malířského, kreslířského a sochařského. Zvláštní význam symbolismu pro nás tkvěl i v tom, že jsme zrovna přišli ze hřbitova a i vystavované obrazy měly často pochmurnou až hřbitovní atmosféru. Jiné však byly naopak živé a veselé, jako například námi oblíbená a diskutovaná Dívka s koláčem. Dokonce jsme směli nahlédnout do stálé expozice gotických děl. A nejspíš právě kvůli bohatosti a rozmanitosti programu se už od jedné hodiny začaly galerií rozléhat teskné nářky prázdných žaludků. Galerii jsme tedy v půl druhé opustili a po hodinové obědové pauze jsme se sešli k odjezdu.

Výlet to byl zdařilý, poučný a především velice inspirativní. Tímto bych tedy chtěla velice poděkovat celému organizačnímu týmu, jmenovitě tedy paní učitelce Řehořové a paní učitelce Jungmannové.