Při velikonoční sobotě (jak my všichni gymnaziálně vzdělaní víme) se vlastně nic zásadního nestalo. Velký pátek za námi, Hod Boží velikonoční (neděle) před námi a tak se nabízí prostor jinak duchovně naplněné období využít neméně oduševnělým sportovním zážitkem.

Konec hokejové sezóny je u nás na Randovce již tradičně vyšperkován přátelským, ale současně také vždy velmi “vyhecovaným” hokejovým soubojem maturantů a učitelů.

A tu se dostáváme k velkému a zásadnímu problému. Počet učitelů, kteří se rádi  a bez fatálních obav o svoje zdraví postaví na brusle a vrhnou se do lítých hokejových soubojů není příliš vysoký a léty nestoupá. Ale ani množství stejně motivovaných a připravených maturantů také není příliš dobré a velmi povážlivě klesá. Kde jste mladí, šikovní, bojovní ranaři, alfa samci, budoucí tvůrci naší budoucnosti?!? Také vás není mnoho a z těchto důvodů se postupně vžívá tradice zápasů učitelů (a také skvělých trenérů naší školy, posílených o absolventy školy středně vzdálených let a další přátele školy) na jedné straně proti maturantům (a také nedávným absolventům i čekatelům maturity ve středně vzdálených letech) na straně druhé.

Po složitých, napjatých a vyhrocených diplomatických schůzkách byly nakoupeny, domluveny a sestaveny sestavy (jak jinak?), které by měly sehrát zápas dostatečně kvalitní, rychlý, krásný a přiměřeně vyrovnaný (ale zároveň bojovný). A tak se také stalo!

Od prvních minut se hrála kvalitní hra “nahoru – dolů”, která bavila nabité tribuny a plně zaměstnávala všechny hráče, diváky i rozhodčí(ho).

Samozřejmě hned od prvních minut vyhrávali učitelé. Jak jinak?

Útok stíhal útok, obrana stíhala obranu (to se dalo čekat) a všichni plnili svoje role. Čili učitelé navyšovali svůj náskok a studenti, dobře si vědomi své touhy odmaturovat, góly dostávali a moc se tomu nebránili (nebo, že by opravdu nemohli?). Rozdíl ve skóre byl až 4 góly. Poté ale pravděpodobně u studentů převládla prestiž nad úctou k šedinám a na straně učitelů uspokojení s bezpečným vedením a jejich náskok se začal pomalu snižovat. Času na to bylo opravdu dost (nejspíš poprvé v dějinách světového hokeje se hrálo na čtyři čtvrtiny). Několik minut před závěrečným hvizdem se dokonce studentům podařilo minimalizovat rozdíl na pouhý jeden gól. Tým učitelů a trenérů ovšem s přehledem, rozvahou a mistrovskou lehkostí zkušených rutinérů dokormidloval loď svého vitězství bezpečně do přístavu.

Nic na tom nezměnila ani nezměrná bojovnost, srdnatost a odhodlanost studentů. Čili předpoklady, které jejich věk zcela určitě šlechtí. Někdy jsou ovšem tyto bezpochyby obdivuhodné vlastnosti doprovázené drobnou zbrklostí, lehounkou bezradností a naprosto pochopitelně nedostatkem zkušeností z velkých hokejových bitev. Takže nic překvapivého:”Vám, mladí pánové patří (možná) budoucnost (ale samo se to neudělá, je potřeba jít tomu štěstíčku naproti a hlavně – nedělat to pro sebe) a nám zkušeným patří (naprosto bez pochyby) současnost (to ostatně uvidíme u maturity :-))”

Aby ovšem nebyli studenti tolik smutní a šli ke zkoušce z dospělosti alespoň trochu optimisticky, byly po skončení zápasu zařazeny nájezdy všech hráčů proti brankářům (soupeře – samozřejmě). Otevřené šance pro všechny a ještě jedna šance pro mladé.

Nájezdy probíhaly jakoby je někdo naplánoval. Zkušení učitelé a trenéři vesměs míjeli branku nebo trefovali brankáře. Dokonce i jindy neomylný exekutor Tomáš Hofrichter nedal. Takže vítězný nájezdový gól pana ředitele se tentokrát nekonal. Co víc  se mělo stát, aby mladí nebyli smutní?

A podařilo se – na nájezdy po brankách Vesyho (Tomáše Veselouše), Baliho (Adama Balatky) a Adama (Augstena) vyhráli mladí a nadějní (říká se to tak, že?).

Takže nakonec byla spokojenost na všech stranách. Učitelé vyhráli v normální hrací době, studenti byli lepší v nájezdech a diváci si užili strhující (někdy až na zem), dechberoucí (zadýchanost na obou stranách byla i slyšitelná – zadýchal se i Cvrčoun) a kombinačně “vysokoúrovňové” utkání.

A kdo se postaral o tento nevšední zážitek skvělým výkonem a brankami?

Mladí – Balatka (2 góly), Jandera (ten, co měl víc štěstí – 2 góly), Fous (1), Tichý (1), Cvrček, Cón, Boudík, Veselouš, Umlauf, Augsten, Roubíček, trenéři jako v NHL- Bělina, Koutný.

Zkušení – Kočíb (2), Kulhánek (1), Hájek (1), Jandera (ten šikovnější :-) 1), Pulíček (1), Pícha (1), Hofrichter, Semrád, Vrána, Hollosi, Beneš, Kučera, Adamec, Kořínek (brankářská opora).

Takže zase za rok – septimáni a třeťáci, už pilně trénujte, zadarmo to nebude!