Ve čtvrtek 7.5 2009 ve 21:00 hod. vyjel od naší školy autobus směr Krakov, Osvětim…

Prvním a hlavním bodem našeho zájezdu byly koncentrační tábory v Osvětimi (Auschwitz). Na místo jsme dorazili v 5:30 asi po 8 hodinách jízdy. Většina účastníků ještě pospávala a snažila se nabrat síly, ale neprodleně jsme byli seznámeni se stanoveným plánem. Od 7:45 jsme totiž byli objednáni na prohlídku největšího nacistického koncentračního tábora. Prohlídka začínala vstupní bránou s nápisem „Arbeit macht frei“, za níž byly prostory zastavěné cihlovými baráky. V interiérech těchto budov byly shormažďovány osobní věci vězňů. Jednou z hlavní součástí expozice byla urna s popelem představující nezaevidované oběti. Nejhorší pocity snad vyvolával pohled na hromady lidských vlasů, stovky bot, brýlí, hromady kufrů, spousty hrnců, kartáčů, oblečení …

Interiéry několika budov nyní plní funkci muzeí, kde jsou k vidění tabule s historií táborů, národnosti obětí, jejich fotky, jména, a dokonce některé jejich životní příběhy. Z představy bolesti a utrpení těchto lidí nás až mrazilo. Potom, co jsme si tábor dostatečně prohlédli, jsme zamířili k autobusu a společně s průvodkyní jsme odjeli do Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). V táboře zbylo pár baráků, které byly, na rozdíl od minulého tábora, ze dřeva, takže „životní podmínky“ byly podstatně horší. V zadní části, kde se nacházely 4 plynové komory, zbylo pouze prázdné místo. Nacisté se na konci války pokusili zahladit stopy, takže v táboře zbyly spíše ruiny z více jak 300 baráků. V obou táborech jsme vzdali úctu obětem alespoň symbolickým zapálením svíčky.

Po exkurzi v táborech jsme nasedli do autobusu, který se s námi rozjel do Krakova (je téměř nemožné, že zůstal tak zachovaný po bombardování v Polsku). Opět jsme podle plánu prošli město a zhlédli jeho nejvýznamnější části a památky. Na náměstí jsme dostali rozchod, a tak se většina z nás vydala posilnit se (nejčastěji kebabem) a podle svého uvážení jsme navštívili další místa. Po zaslouženém odpočinku ve městě jsme se sešli u autobusu a zamířili jsme na konečnou zastávku toho dne. Do hotelu Felix. Ubytovali jsme se, někteří svědomití studenti se učili na maturitu a ostatní unaveně usínali .

V sobotu v 7:00 jsme, všichni zregenerováni, vyrazili do Vieličky do solných dolů, kde jsme se rozdělili na menší skupiny a za doprovodu překladatele (v naší skupině Vojta Dziewiecky) jsme procházeli dolem. Obdivovali jsme solné útvary, sochy ze soli a vdechováním soli jsme si prospěli zdraví :) . Prohlídka trvala asi 3,5 hodiny, pěkně jsme se prošli, nakoupili suvenýry a pak se „nadlábli“ v restauraci, nacházející se pořád ještě pod zemským povrchem.

Cestou domů jsme navštívili ještě jeden koncentrační tábor (kam patřili i vězni z Rýnovic a Rychnova) Gross Rosen, kde byl hlavním cílem naší exkurze mramorový památník obětí. Ve 22:00 jsme dorazili ke škole a rozešli se domů.

Myslím, že se nám výlet opravdu vydařil, měli jsme skvělé počasí a velmi výřečného a aktivního pana průvodce, z jehož výkladu, přestože hned v pátek odpoledne ztratil hlas, si dozajista každý něco odnesl ;-)

A co na závěr, poděkování patří především Městu Jablonec nad Nisou za finanční příspěvek na dopravu a realizaci celé exkurze. V neposlední řadě také našemu průvodci panu Ing. Radkovičovi za odborný výklad.